Architektka Bohumila Mrzenová je jistebnická rodačka, maminka desetileté Leontýnky a aktivní skautka. Když se dozvěděla o tom, že hrozí zbourání historického mlýna v centru obce, neváhala a založila s přáteli spolek na jeho záchranu. V roce 2019 se Spolku Sedlecká podařilo v objektu dočasně provozovat infocentrum, v roce 2020 sousedské posezení. Jejich aktuálně největší výzvou je rekonstrukce střechy objektu.
Okolo Vildova mlýna chodila Bohumila do školy, jeho posledního obyvatele Vildu znala osobně. Vilda byl v Jistebnici považovaný za blázna. Měl dlouhé černé vlasy, které si barvil, lakoval si nehty, líčil se, chodil v dámském oblečení a pořád jezdil na kole. Ačkoliv uvnitř mlýna nikdy předtím nebyla, jeho hmota Bohumilu odjakživa oslovovala. Věděla, že tenhle dům by byla škoda zbourat. Obrátila se na svého souseda Vláďu Švestku, ten na kamaráda Mílu Vavříka a založili Spolek Sedlecká. Jelikož nezískali dům od obce do pronájmu, museli jej nakonec koupit za 146 tisíc korun. Od jara 2019, kdy od domu dostali klíče, tu provozovali infocentrum a další rok sousedské posezení. Daří se jim propojovat lidi a zdánlivě nespojitelné. Přednášky, divadlo i brigády. Jejich největším plánem je rekonstrukce střechy, protože se obávají, že další rok už tahle původní z roku 1769 nevydrží.
Předtím se Bobina, Vláďa a Míla prakticky neznali, jsou ze tří různých sociálních bublin, mají jiné koníčky. Prostřednictvím spolku se propojili nejen oni a jejich rodiny, ale i další desítky dobrovolníků, kteří nikdy neodmítnou pomoc. Díky aktivitám okolo Vildova mlýna si Bohumila potvrdila větu z knihy Alchymista, že když něco opravdu chcete, celý vesmír se spojí, aby to klaplo. Zároveň se ve Vildově mlýně učí, že je potřeba odpouštět. Bolavá minulost obyvatel Vildova mlýna ukazuje, že odpuštění kdekoliv a čehokoliv je jediná cesta dál.
Přečtěte si celý rozhovor s Bohumilou o Vildově mlýně.