V rámci mezinárodního programu ViabilityNet 3.0 podporujeme místní komunitní lídry ze střední a východní Evropy, kteří se snaží o pozitivní změnu v jejich komunitě. Jedním z nich je i litevská malířka Vita Gelüniené, která působila jako umělkyně a učitelka na Vilinius Art Academy a podílela se na založení mezinárodního uměleckého festivalu „Kaunas Biennial“. Před 10 lety se seznámila s irským umělcem Edem Carrollem a toto setkání zásadně změnilo její umělecké zaměření. V roce 2009 společně s Edem zahájili sérii projektů pro veřejnost nazvanou „Přátelská zóna“.

Jejich umění nakonec zakotvilo ve čtvrti Šančiai, v jejímž středu se rozkládala pustina zvaná ‘Cabbage Field’ (v překladu zelné pole). Tato rozsáhlá oblast byla od poloviny 19. století do roku 1993 využívána jako vojenské území. Po odchodu ruských vojsk z Litvy se tato část země stala územím nikoho. „Cítili jsme potřebu obnovit toto místo, které bylo ve veřejném vlastnictví a vytvořit zde veřejný prostor, který by ukázal rostoucí potenciál a kreativitu místní komunity,“ říká pár umělců.

S Vitou a Edem o jejich práci hovořila Anna Batistová.

Jak byste popsali druh umění, který děláte?

Vita: Jsme komunitní umělci, pracujeme s lidmi, abychom na základě zkušeností kultivovali estetiku veřejného prostoru. Nejsme zaměřeni na objekty, ale na vytváření podmínek pro spolupráci, spoluvytváření a solidaritu, prostřednictvím které vznikají společenské vztahy.

Ed: Spolupracujeme s dalšími aktéry, někdy i s více než 20 angažovanými lidmi v rámci v komunity, kultury i politiky.

Co vedlo umělce k tomu, aby se stali angažovanými umělci?

Vita: Pro umělce není jiná cesta než být veřejným. Pracujeme na spojení uměleckého a společenského kontextu. Stavíme na hodnotách, které se týkají občanské společnosti, lidských práv a sociální spravedlnosti. Snažíme se žít podle svých hodnot, které se vtiskávají i do ostatních lidí a veřejného prostoru. Kvalitní veřejný prostor je tam, kde se setkávají nekonvenční myslitelé, kde musíte vystoupit ze své komfortní zóny a mluvit za sebe i za ostatní.Vždy se najde důvod, proč otevřeně promluvit o palčivých problémech, které jsou proti našemu vnitřnímu nastavení.  Konflikt je hnací silou a my na něj reagujeme svým uměleckým jazykem.

Máte spoustu zkušeností ze zahraničí. Co vás vedlo k tomu investovat většinu svého času do komunity v Kaunasu?

Ed: Náš svět je vlastně docela malý, my jsme jen vykoukli ven ze svého okénka. Ano, pracovali jsme na různých místech od Dublinu po St. Louis, ale většinou šlo stejně o malý kontext. Jsme víc doma v malých zákoutích, než ve velkém městě. Máme rádi místa, která nejsou moc známá, ale kde žijí skuteční lidé. Přes 80 % svého času věnujeme práci právě v Kaunasu.

Vita: Parašutistický typ uměleckého aktivismu, kdy „seskočíte“ do komunity udělat jeden projekt a zase odejdete, to není nic pro mě. Způsob, který mám opravdu ráda, je dělat věci skrze spojitosti a zakořeněnost v místě. Otevírá se vám tím jiný typ vztahů s lidmi založený na vzájemné důvěře. Když pracujeme v komunitě, spoléháme se na ostatní a oni zase na nás. Společně si představujeme, jak vytvořit něco většího a silnějšího, než by dokázal každý sám. Tento vztah vyžaduje zapojení do celého procesu a spoustu času.

To je tedy dlouhodobý závazek …

Vita: Ano, ale investujeme do místa, kde žijeme, takže se pro nás stalo prakticky nemožné oddělit od sebe umění a život. Jsme oddáni tomu, co děláme, tak dlouho, dokud tu budeme žít. Věříme, že umění může zlepšovat naše životy i životy lidí kolem a věříme v udržitelnou změnu, která v konečném důsledku ovlivní každého z nás. Spolupráce vytváří v sousedství obrovskou energii, která má efekt sněhové koule a zažít to je opravdu velký dar, něco neočekávaného, co se děje teď a tady.

Chtěli jste přetvořit válkou zasažené zelné pole na veřejný prostor.  Jak lidé reagovali na váš nápad zaměřit se na zlepšení právě této části města?

Vita: Duch tohoto místa nebyl dobrý, po mnoho let bylo spojováno s vysokou kriminalitou. Nedávno se však jeho pověst začala měnit a lidé začali být na své zelné pole hrdí. Naše čtvrť a sdružení Lower Sancai vstoupily do celonárodního povědomí jako komunita se skutečným kulturním dědictvím.  Cítíme, že jsou na to lidé i obec pyšní.

Ed: Zelné pole bylo metaforou pro naši čtvrť, Šančiai, kde je třeba obnovit dědictví a najít svou moderní identitu. V příštích třech letech budeme mít ještě dost práce s přebudováváním zimních sklepů a dočasných budov na zázemí pro živou komunitu. Aby se to povedlo, musíme zmobilizovat ještě více lidí z místních komunit.

Udělali jste tu už spoustu věcí, ale kdybyste měli vybrat jen jednu, na kterou jste pyšní, která by to byla? 

Vita: Minulé září jsme zorganizovali první průvod. Ten přitáhl více než tisíc lidí, kteří se do průvodu zapojili. V kontextu naší kultury, kdy lidé moc nevycházejí ze svých domovů, to byl velký úspěch a jedinečná veřejná slavnost. Vidíme, že aktivity, které jsme započali před pár lety, mění životy lidí, se kterými pracujeme. Naše aktivita na zelném poli na příklad inspirovala jednoho muže, který se díky tomu stal umělcem. Nyní pracuje na ohnivých a světelných instalacích pro vánoční oslavy. To nás velmi těší.

Ed: Minulý rok, jsme udělali na zelném poli vánoční večer. Byla velká zima a sněžilo. Hodně sousedů přišlo pomáhat a dva z nich, kteří mi vždycky říkali, jak bláznivé je cokoliv na poli dělat, zůstali až do konce a pomohli nám uklidit věci. Trvalo skoro dva roky, než jsme je přesvědčili, že má toto místo nějaký potenciál.

Jaké jsou vaše plány v příštích několika měsících?

Vita: Budeme pokračovat s kulturními akcemi v obci a v předělávání zelného pole. Doufáme, že komunita získá dlouhodobé povolení k obnově památek a dočasných budov. Je to nekonečný proces vyjednávání s vládou, obcí a hráči z byznysu a jde to velmi pomalu! Pracujeme také s dětmi a teenagery, kteří přišli o své rodiče. Společně vyvíjíme putovní kulturní platformu v podobě komunitního autobusu.

Ed: Příští rok je rokem kulturního dědictví EU a my bychom rádi dokončili prototyp obnovy jednoho ze zimních sklepů na zelném poli a také modernizovali dvě dočasné budovy jako zázemí pro komunitu.

Pro vytváření rámce pro naši práci jsou velmi přiléhavé myšlenky Václava Havla: „občanská společnost je složitě strukturovaný, velmi křehký, někdy dokonce záhadný organismus, který se přirozeně vyvíjí desítky let, ne-li století.“ Kultura má svojí vlastní odpovědnost za podporu občanské společnosti. V litevském kontextu se svou vlastní jedinečnou a idiosynkratickou historií je třeba se znovu zamyslet a představit si, jak žít spolu a lépe.

Cítíte, že vás práce v komunitě nějak osobně změnila?

Vita: Naše práce s sebou přináší neustálý kontakt s lidmi, díky kterým se měníme a učíme, a to je pro mě jako pro člověka i umělce velice prospěšné. Proud energie vytváří potencionál pro změnu a my doufáme, že změnu k lepšímu.

Ed: Pro mě osobně není tak lehké jednoznačně určit souvislost mezi prací a tím, jak mě ovlivnila. Ale vždy jsem cítil, že to, co dostávám z odvedené práce, se mi vrací jako dar a otevírá mi oči.

Co pro vás ViabilityNet program znamená a co byste vzkázali budoucím účastníkům?

Vita: Velký dík patří především všem organizátorům a lidem, kteří pracují pro ViabilityNet. Jsou to profesionálové. Obsah programu byl velmi nabíjející, protože nám umožnil setkat se s lidmi v bezpečném prostředí, kde jsme spolu mohli mluvit, vzájemně se pochopit, a navzdory různému původu mluvit stejným jazykem.

Ed: Nebyl jsem součástí programu, ale v roce 2016 jsem se zúčastnil Komunitního fóra v Praze. Platforma, která se vytvořila okolo programu ViabilityNet, je skvělá ze dvou důvodů. Zaprvé, tolik aktivistů je metaforicky ve válce, takže je pro ně tahle platforma důležitá, aby si odpočinuli od předních linií a kriticky reflektovali, jak posílit mír. A zadruhé, udržuje spojení mezi střední a východní Evropou. To je něco, co by se nemělo vytratit vzhledem ke společným dějinám a potenciálu, který tyto země sdílejí.

 

Vita Gelüniené (*1969) je litevská umělkyně. Mezi lety 2003 a 2009 byla členkou představenstva a ředitelkou mezinárodního uměleckého festivalu Bienále Kaunas. Od roku 2009 pracuje s Edem Carrollem na sérii projektů pro veřejnost zvaných Přátelská zóna. V roce 2014 založili sdružení zvané “Žemųjų Šančių bendruomenė” (Komunita Dolního Šančiai), kde Vita pracuje jako dobrovolná manažerka.

Ed Carroll (*1960) je irský komunitní umělec a programátor, který již 10 let žije v Litvě.  V roce 2016 byl projekt Cabbage Field prezentován jako příklad dobré praxe Mezinárodní cenou „UCLG – Mexico city- Kultura 21“ a v roce 2017 se projekt připojil k síti Council of Europe Faro Convention Network.