Pomáhají k setkávání sousedů i rozproudění života na zapomenutých místech. Představujeme dva projekty, které na Liberecku oživují veřejný prostor. Tatrhy i ArtproProstor jsme podpořili v programu Živá komunita finančně i mentorsky a na závěrečném setkání jsme jim položili několik otázek.

Tatrhy

Na travnaté parcele a v přilehlém parčíku mezi ulicemi Resslova a Širová v Liberci se rozhodla parta nadšenců uskutečnit tři akce, na kterých se budou moci sousedé setkat v příjemné atmosféře, nakoupit si čerstvé ovoce, zeleninu od farmářů z Libereckého kraje, jídlo z místních bister a výrobky místních tvůrců. Park byl doposud místem pro lidi bez domova. Řada z nich si peníze na své živobytí vydělává ve městě hrou na hudební nástroj, proto se je pořadatelé rozhodli oslovit s nabídkou, aby zahráli pro druhé a zároveň si něco vydělali. Na prvních Tatrzích, které proběhly na jaře, mají zásluhu i provozovatelé podniků v této čtvrti. A když všechno půjde dobře, tento ročník nebude poslední. 

Proč jste se pustili do oživování veřejného života v Liberci?

Byla tam víceméně inspirace ze zahraničí, z Berlína, kde jsme viděli různé bleší, designové a food trhy. To byl první důvod a druhý důvod byl, že nám v Libereci chybělo něco takového živého, co si může celá rodina užít.

Bylo těžké aktivizovat vaše okolí? Jak se vám sháněli stánkaře a spolupracovníci?

Ze začátku ano. Než jsme uspořádali první trhy, nikdo nám víceméně nevěřil a všichni nás odrazovali. Stánkaři nám říkali, že se jim většinou nevyplatí tam stát celý den. Bylo těžké nepodlehnout tomu negativismu, ale i díky Nadaci Via jsme do toho nakonec šli, protože jste nám věřili a poskytli nám finanční podporu. To nás hodně nakoplo a nakonec se dokázalo jako dobrá volba nepodlehnout negativismu a jít za svou intuicí.

Setkali jste se na začátku s nějakými problémy?

Jediný větší problém, se kterým jsme se potýkali, bylo přesvědčit stánkaře, že účast na naší akci není ztracený čas.

Takže jediný problém byl s aktivizací lidí, aby se vám je podařilo přesvědčit, že jejich účast na Tatrzích má smysl a teď už ten projekt běží sám?

Ano, běží, ale ještě nám chybí dobrovolníci. Stále hledáme dobrovolníky, kteří by nám právě pomohli připravit tu lokalitu, uklidit ji, pomoci s pódiem a byli by k ruce i stánkařům. Zkrátka se vším možným, i úklidem po akci, kdy je spousta odpadků, které je třeba uklidit, naložit do náklaďáků… sehnat i třeba nějaký náklaďák… 🙂 Na takovéhle organizační věci stále hledáme dobrovolníky.

Spolupracujete s nějakými dalšími projekty, které oživují veřejný prostor?

Je tam kooperace se všemi možnými projekty, které existují v okolí – se Scukem, kteří tam vydávají bedýnky, s Nazdar Bazarem, to je takový liberecký blešák, s komunitní zahradou i s firemními partnery. Spolupráce tam funguje skvěle.

Na webu máte napsané, že jde o putovní městské trhy a že pořádáte workshopy. Co to znamená?

Koncept je takový, že vždy si vybereme místo, které je opuštěné, lidé tam nechodí, a přitom je to škoda, protože to místo má nějaké kouzlo. To je třeba Resslův park vedle Papírového náměstí v Liberci. Nedávno jsme byli na nádraží, kde byla opuštěná secesní hala, z neznámého důvodu nevyužívaná. Dřív ji nějak tak využívali. Postavili ji, když měl přijet císař Franz Josef, a nám se tam podařilo dostat tolik lidí, co přijelo na toho císaře Franze Josefa. Do té doby tam nikdy tolik lidí nebylo, takže nám to udělalo velkou radost.

Naše trhy jsou specifické v tom, že každému stánkaři nabídneme „jestli chceš, udělej si tam i workshop“. Máme to už i v přihlášce, takže stánkaři tam mohou zvolit ano/ne. Jsou tam různé workshopy, od sázení kytek po výrobu maňásků, teď chystáme workshop s dřevěnými paletami.

A kolik lidí nejvíc navštívilo vaše akce?

My nevíme, my je nepočítáme. Už jsme si říkali, že budeme muset vymyslet nějaký mechanismus, ale bylo tam tak narváno… odhadujeme 2 000. Ale musíme vymyslet, jak je budeme počítat.

Jak se Tatrhy vyvíjely? Tak jak Tatrhy vypadají teď, měly vypadat od začátku, nebo jste něco ubírali/přidávali?

Víceméně naplňují náš záměr, který jsme měli v plánu. Teď zrovna přemýšlíme, kam dál. Možná budeme hledat větší místa a teďka přemýšlíme o spolupráci s Německem, že jejich lokální produkty budeme zvát na Tatrhy a jim naopak přivezeme ty naše lokální produkty a prodejce. Že třeba bude stánek Tatrhy na drážďanské tržnici. Takové jakoby propojování. Už jsme se tam byli podívat, jsou otevření spolupráci, takže možná někdy do budoucna to vyjde. Takže tohle jsou naše nápady a taky zvažujeme, že bychom vybudovali stabilní tržnici na jednom místě. Protože v Liberci nic podobného není. A krytou, abychom nemuseli řešit počasí. Využili bychom k tomu snad nějakou halu, nádraží. Ale to je zatím jen vize.

V čem vám pomohla Nadace Via? Kromě finanční podpory.

Pomohla nám vůbec, že ty Tatrhy jsou. Protože jak jsem říkala, podpořili jste nás v tom začátku, kdy nám nikdo nevěřil a ta vaše důvěra nás neuvěřitelně nakopla. Je docela možné, že by Tatrhy nebyly nebýt toho. A pak rozhodně fundraisingové konzultace na začátku, které nám dodaly sebevědomí v tom, že jsme mohli nabízet těm partnerům skutečnou hodnotu a nechodit poníženě s prosbou o peníze, ale naopak říci, že když nám dají peníze, my jim můžeme nabídnout tohle. Naučit se vyjednávat jako partner s partnerem, což jsem v té době před tím rokem neuměla, a myslím, že jsem se to díky tomu naučila. A samozřejmě je skvělý setkávání s dalšíma projektama, inspirativní, úžasný lidi, milá atmosféra.

Kde vás letos můžeme potkat?

Už jsme začali sezónu, v únoru. Teď budeme mít 22. dubna a všechny srdečně zveme. Budou to poslední, třetí, Tatrhy z toho celku, jak jsme byli podpoření.

ArtproProstor

Recyblešák (bleší trh) je projekt spolku ArtproProstor pořádaný v unikátním prostoru bývalých secesních jabloneckých lázní ­ – Jablečných lázní. Spolek chce zapojit občany Jablonce nad Nisou (především seniory a rodiče s dětmi) do celé akce, jakožto prodejce a tím rozšířit vznikající komunitu kolem spolku ArtproProstor. Tématem celé akce bude recyklace, na které vznikne specifické představení pro prostor lázní (zde jako recyklace budov a vzpomínek na ně) a bude zde probíhat workshop, kde se bude pracovat s použitým materiálem, tedy se bude recyklovat. 

Jak vás napadlo oživit prostor jabloneckých lázní? A proč právě tento prostor?

Hledala jsem velkolepý prostor pro uměleckou produkci. Jednou u kafe jsem se o tom svěřila své kamarádce Aničce Benhákové, kterou hned napadla budova bývalých jabloneckých lázní. Bylo to ideální místo. Asi měsíc nato jsme založili s dalšími nadšenci spolek ArtproProstor, který si za své cíle stanovil oživení budovy lázní a oživení jablonecké kulturní scény.

Prostor lázní nám učaroval od první chvíle, kdy jsme do něj vstoupili. Jedná se o unikátní místo. O to více nás nyní mrzí, že je prostor nepřístupný. Doufáme, že se i díky naší aktivitě podaří tento stav změnit a prostor bude moci opět ožít.

S jakými problémy jste se při realizaci projektu potýkali? A co vás naopak překvapilo příjemně?

Největší překážkou bylo uzavření prostoru Jablečných lázní nejdříve kvůli opravám, poté kvůli špatnému statickému stavu. Celou akci Blešák z půdy jsme tedy museli nejdříve přesunout do vedlejších Tyršových sadů a poté kvůli špatnému počasí do místní La kavárny. Pozitivum na této situaci bylo to, že jsme si vyzkoušeli krizové řešení rychlého přesunu akce na jiné místo.

Bylo těžké „aktivizovat“ lidi ve vašem okolí k účasti nebo zapojení se do realizace? Máš v zapojování se do komunitního dění nějaké srovnání Jablonce s Prahou, kde teď studuješ? 

Aktivní skupinu lidí se nám podařilo vytvořit již v minulých projektech, v projektech podpořených Nadací via jsme si dali za cíl vytvořenou komunitu rozšířit. Myslím, že se nám podařilo oslovit další skupiny Jablonečanů díky specifickému zaměření akcí. První byl Blešák z půdy, kde jsme cílili především na milovníky starých, nepoužívaných věcí a sběrače všeho možného. Druhá akce – Jizerské vánoce oslovila rodiny s dětmi. Součástí programu bylo čtení vánočních příběhů z Jizerských hor netradičním způsobem. Snad se nám podařilo ukázat další cesty, jak lze předvánoční čas strávit a načerpat jeho jedinečnou atmosféru.

Podařilo se vám navázat spolupráci s dalšími aktivními lidmi/skupinami ve vašem okolí? Nebo víte o někom, koho jste inspirovali k tomu být aktivní?

Díky změnám, které jsme museli udělat, náš projekt možná neměl takové dopady, jak jsme si na začátku stanovili. I tak nás oba projekty posunuly dál. Konkrétně například ve fungování našeho týmu. Díky ztíženým podmínkám jsme si vyzkoušeli krizové řešení situací.

V čem vám pomohla Nadace Via a účast v programu Živá komunita?

Pomohla nám ve snaze kontinuálně oživovat kulturní scénu a veřejný prostor v Jablonci nad Nisou. Dále nás propojila s dalšími zajímavými projekty, ze kterých jsme se mohli inspirovat. A třeba některý z nově nabytých kontaktů povede i k bližší spolupráci.

Kde vás letos můžeme potkat?

V letošním roce bychom rádi zorganizovali akci, kterou jsem zatím pracovně nazvali Jablonecké dvorky. Akce by se měla konat v září a jejím leitmotivem jsou Jizerské hory a jejich jedinečná atmosféra. Chceme navázat spolupráci s dalšími místními umělci a společně oživit lidem nepřístupná místa v centru města. Nad každým zákoutím by měl bdít Duch Jizerských hor.

Děkujeme Veronice Ilblové z Tatrhů a Aničce Strnadové za ArtproProstor za rozhovor a držíme jim palce v dalším oživování míst, kde žijí.

Máte nápad, jak rozproudit život ve svém okolí? Staňte se součástí dalšího ročníku Živé komunity a získejte grant až 80 000 Kč pro svůj sousedský projekt.