Alej, která vede k obzoru

Přečtěte si malý velký příběh, který ukazuje, koho podporuje Nadace Via. Projekt jsme podpořili v programu Živá komunita, a to grantem a vzdělávacími semináři, které začínajícím spolkům ukazují, jak zapojit veřejnost nebo získat peníze na další projekty.

Z kopců nad Dobroslavicemi je vidět daleko do kraje. Na jaře roku 1945 se sem lidé chodívali dívat na kouř a záblesky na obzoru. Sledovali, kudy postupuje fronta.

O pár týdnů později byly ze vsi trosky, ze všech dobroslavických domů zůstala stát jen pětina. Sovětská armáda postupovala na západ, válka končila, ale ve zničené krajině mezi Opavou a Ostravou nikdo nevěděl, jestli boji zdevastované vesnice z map nezmizí navždy.

Dobroslavice lidé padnout nenechali.

V současnosti se uprostřed obce rozprostírá zámecký park. Na jeho jedné straně stojí čtvrť předválečná, na druhé část s novými domy. Zámek v parku chybí. Během bojů vyhořel a kameny místní rozebrali, protože to tak bylo nejsnažší. Pomocí nich vystavěli své nové domovy.

Když dnes Dobroslavice navštívíte, dusivou minulost necítíte. Řada lidí dojíždí za prací do Ostravy, z obce se stala dobrá adresa a najdete tu dost energických lidí, kteří chtějí věci posouvat k lepšímu.

Je dubnové sobotní odpoledne, ale počasí odpovídá spíše temnému konci listopadu. Na kopci nad Dobroslavicemi mrholí a fouká silný vítr. Děti vyhrabávají kameny a hází je do kýblů, dospělí rozorávají část pole, kudy povede cesta na vrcholek. Kolíky ohraničují budoucí stezku a vyznačují místa, kde zanedlouho budou růst slivoně.

Po budoucí stezce prochází také Irena Šťastná, dobroslavická rodačka, která spolu s několika dalšími obyvateli založila spolek Dobro-vize. Ten usiluje o to, aby se ve vsi žilo trochu líp, aby se lidé občas sešli a aby něco společně udělali pro dobro všech.

Dlouho si říkali, že je škoda, že z kraje postupně mizí aleje a že dnes už nikdo nové nesází. Hledali místo kde by nová alej mohla vyrůst. Procházeli staré mapy a pátrali po zanesených historických cestách. „Chtěli jsme připomenout, že v krajině je otištěná paměť, která není na první pohled zřetelná,“ říká Irena Šťastná. Mezi zakládajícími členy spolku jsou z větší části potomci původních sedláků a ti chtějí paměť předat svým dětem.

Pokud vám to všechno ještě nepřipadá dostatečně kýčovité, vězte, že na nejvyšším kopci nad Dobroslavicemi stojí tři lípy a kříž. Je odsud rozhled na okolní vsi, na slezskou rovinu a do Polska. Nevedla sem žádná cesta, museli jste přes pole. Když se lidé ze spolku podívali do katastru, zjistili, že tudy kdysi stezka vedla, jen už si ji nikdo nepamatuje. Úzký pruh vedoucí na vrchol přitom stále patří obci.

Rozhodli se tedy stezku obnovit, kolem ní vysázet alej více než dvaceti slivoní, na cestě vysadit luční kvítí, nahoře postavit lavičku.

A proč tu lípy s křížem vlastně stojí? Ani na to už si nikdo úplně nepamatuje.

Tři lípy symbolizují tři bratry. Víme jen, že jeden z nich ještě žije a že lípy zasadil jejich otec. A kříž pod stromy, ten tu postavil někdo úplně jiný teprve nedávno. Muž z nedalekého města, který se na kopec dívá z okna svého domu. Víme jen, že kříž tu stojí kvůli jeho mamince.

Paměť tedy není ztracena a dobroslavičtí možná brzy budou vědět více. Do té doby se můžete dívat k obzoru a představovat si, jaké příběhy se tu odehrály.

 

Spolek Dobro-vize jsme v Nadaci Via podpořili v programu Živá komunita grantem na sazenice stromů, semena lučního kvítí a další úpravy. Další příběhy lidí, kteří zlepšují Česko, si přečtěte zde.

 

[viacafe]