„Chtěla jsem udělat něco pro svoji rodinu a než jsem se nadála, zjistila jsem, že organizuji akce pro celou komunitu,“ říká Žaneta Strohová z ústeckého spolku Žížala na Terase. Podobný příběh má řada komunitních hybatelů. Začínají obvykle malým nápadem, například novou lavičkou pro sousedy, ale postupně se dostanou třeba až k akcím pro celou vesnici. K tomu už ovšem potřebují řadu informací a praktických dovedností: jak do akcí zapojovat další subjekty, kde hledat finanční zdroje nebo jak efektivně vést tým. A přesně v tom pomáhá Komunitní akademie Nadace Via – vzdělávací program, který z aktivních jednotlivců dělá hybatele změn. Šíře lidí, kteří akademii studují, je velmi pestrá. „V letošním ročníku máme účastnici z komunitního centra při městské knihovně v Plzni, krajinářskou architektku, která se snaží se zapojením veřejnosti zvelebovat okolí Ivančic u Brna nebo účastnici z komunitního centra při hospicu v Čerčanech,“ vyjmenovává Kateřina Mlynářová z Nadace Via. A právě propojení s podobně smýšlejícími lidmi z celé republiky je podle studentů tím nejcennějším výstupem: „Komunitní akademie mi ukázala, že na to nejsem sama,“ říká účastnice letošního ročníku Žaneta Strohová.

Promiňte, ještě nikdy jsem nedělala rozhovor s někým, kdo by u toho pekl. Takže se musím zeptat, co pečete?

Peču pizza šneky pro děti z ústeckého dětského domova. Bude to občerstvení na komunitní odpoledne, které pro ně dnes pořádáme u nás na zahradě Žížaly na Terase. Jsem zvyklá dělat víc věcí naráz, takže se mě klidně ptejte, zvládnu obojí.

Vzpomenete si na moment, kdy jste si řekla, že chcete něco změnit v Ústí nad Labem?

Myslím, že ve chvíli, kdy jsem už v Ústí něco měnila, jsem ještě nevěděla, že to dělám. Ze začátku jsem to dělala v podstatě se sobeckým záměrem. Mám doma tři děti, včetně domškoláka, a chtěla jsem jim dopřát socializaci. V té době jsem kolem sebe ještě neměla bublinu podobně smýšlejících lidí. Komunitní zahradu Žížala na Terase mi někdo doporučil jako fajn místo, kde můžeme trávit čas. Také jsem v místní charitě dělala kroužek pro děti a říkala jsem si, že na zahradě by to bylo pro podobné aktivity super místo.

Ústecká komunitní zahrada Žížala na Terase už tedy existovala?

Ano, ale byla v té době dost zdecimovaná covidem. Lidé se v ní už tolik nepotkávali, nekonaly se tam skoro žádné veřejné akce. První rok jsem byla jenom řadovou členkou, ale pak jsem chtěla být trochu aktivnější. Začala jsem pořádat různé aktivity pro děti a menší veřejné akce. Až jsem předloni začala komunitní zahradu vést.

Kde se ve vás vzala touha rozvíjet komunitu?

Pocházím z velké rodiny, mám sedm sourozenců. To mi asi dalo potřebu být v různých věcech aktivnější a nebát se zkusit občas něco nového. Uvědomila jsem si, že tady v komunitní zahradě taková možnost je. Že je to něco, co můžu dělat i jako občan, a nepotřebuji k tomu skoro nic. Když pak přijdou lidi a líbí se jim u nás, je to ta největší odměna.

Kdy jste si uvědomila, že se musíte přihlásit do Komunitní akademie?

Loňský rok byl neskutečný. Najednou přišlo tolik příležitostí, jako na stříbrném podnose. Říkala si: Je to pořád můj život? A pak přišla možnost přihlásit se do akademie a nedalo se říct ne.

Jaké příležitosti máte na mysli?

Seznámila jsem s Míšou Valáškovou, která založila Ústecké dobrodruhy, neformální uskupení, které sdružuje místní spolky. Během loňského roku jsem se dostala do hlavního realizačního týmu a začala se tak podílet na aktivitách, ke kterým bych se normálně nedostala. Také jsem začala spolupracovat s Dobrovolnickým centrem v Ústí, které mě loni vyslalo v rámci Erasmus Plus třikrát na týden do zahraničí. A jak chodily tyto příležitosti, tak mě samozřejmě nakopávaly a dodaly mi motivaci dělat ve svém městě něco víc.

A dostala jste chuť se v té oblasti vzdělávat?

Ano. I jako nová předsedkyně spolku Žížala na Terase jsem si říkala, že nejsem vševědoucí a že by bylo fajn se dozvědět něco nového. V kolotoči, ve kterém žiju, ale není možnost si v klidu sednout a něčemu se sama věnovat. Komunitní akademie mi přišla jako skvělá možnost, kdy mi někdo řekne: Hele, zítra je online setkání, připoj se.

V době, kdy jste se hlásila do akademie, jste už za sebou jednu zkušenost s Nadací Via měla…

Ano, už v době, kdy jsem ještě nebyla předsedkyní zahrady, jsem pro ni získala od Nadace Via grant. Co bylo ale ještě důležitější, jela jsem díky tomu na setkání grantistů Nadace Via. To mě úplně zválcovalo! Bylo úžasné potkat lidi z různých koutů republiky, kteří dělají něco úplně jiného, ale přesto řeší tolik podobného. Odjížděla jsem se dvěma stránkami inspirace a nápadů, a to jenom proto, že jsem poslouchala ostatní lidi, jak se svěřují o chodu svých spolků. Takže k tomu, že do akademie půjdu, mě úplně nejvíc přesvědčilo právě toto setkání.

„Hodně nás těší, že si účastníci naší akademie vzájemně pomáhají. Když byly povodně na jižní Moravě, tak zorganizovali velmi efektivní pomoc, a to bez jakéhokoliv našeho vstupu.“

Kateřina Mlynářová, Nadace Via

Splnila Komunitní akademie vaše očekávání?

Určitě ano. Podpořila hodně moje občanské sebevědomí. Když něco vidím a nelíbí se mi to, můžu jít a změnit to. Ale zároveň jsem poznala, že jít a udělat to nemusí už být vždycky v mých silách. Díky Komunitní akademii a lidem kolem ní jsem si začala víc uvědomovat, že můžu i působit na ostatní lidi, nakazit je svým nadšením. Že už mě vlastně znají díky tomu, co jsem v komunitě udělala a že mi můžou věřit.

Neberete si už na sebe tolik úkolů?

Stále se s tím trošku peru. Nedávno jsem narazila nedaleko svého bydliště na zaneřáděný les. Chtěla jsem si vzít pytel na procházku a vysbírat odpadky sama. Pak jsem si ale řekla: co nejdřív zkusit, jestli by se ke mně nechtěl někdo z okolí přidat? Tak jsem přišla z procházky, vyrobila letáček, do půl hodiny ho pověsila na sociální sítě a dala termín hned na příští týden. Když nikdo nepřijde, nic se nestane, protože jsem stejně chtěla odpadky vysbírat, ale třeba někoho motivuju. Zkrátka už začínám přemýšlet trochu jinak.

Za co jste Komunitní akademii osobně nejvíc vděčná?

V tom, že jsem před ní dlouhodobě narážela na stále tentýž problém, a to byli lidi, lidi, lidi. Pamatuju si, jak jsem na prvním setkání akademie pošmourně říkala, že si připadám na řadu věcí sama. A dnes už ten pocit nemám. Najednou vidím i detaily, které mi předtím unikaly: že mi po akci někdo umyje nádobí, odnese odpadky, že mi kolega tiskne letáčky a umisťuje je na plot zahrady a tak dále. To je bomba. Komunitní akademie mi ukázala, že na to nejsem sama.

A co se díky Komunitní akademii událo ve vaší komunitě?

Pro příklad nemusím chodit daleko, stačí do dnešního dne. Projekt, na který jsem získala v rámci akademie grant, je vzdělávací cyklus pro děti z dětského domova. Při každém setkání v Žížale na Terase jim já nebo nějaký odborník představujeme jedno téma týkající se přírody ve městě a přírody na naší zahradě. Dnes odpoledne jsem pozvala ornitologa, který s dětmi udělá procházku, vysvětlí jim, na jaké ptactvo mohou ve svém okolí narazit. Nakoupili jsme ptačí budky, které spolu s dětmi vyvěsíme. Setkání jsou ale otevřená i veřejnosti, a to proto, že chci lidi propojovat. Chci i členům zahrady ukázat, že děti z dětského domova jsou pořád jenom děti.

Je práce s ústeckou komunitou podle vás v něčem specifická?

Myslím si, že ne, že je to všude stejné. Je ale pravda, že jsem na tuto otázku změnila názor až v posledním roce. Nejsem rodilá Ústečanka. Pocházím z Libereckého kraje a přiznám se, že když jsem do Ústí přišla, tak jsem byla trochu deprimovaná. Ačkoliv spolu tyto dva kraje sousedí, přišlo mi, že v Libereckém kraji je spousta věcí automatičtější. Byla to ale právě občanská aktivita, která mi pomohla naučit se v Ústí žít. Začala jsem díky ní vidět dobré věci, které se tu dějí. Není to jen o tom, co se děje na naší zahradě. Záleží nám na tom, co je za plotem zahrady.

Co dobrého v Ústí vidíte?

V tom mi hodně pomohla spolupráce s dalšími ústeckými spolky. Netušila jsem, že jich je tu tolik. Začala jsem upozorňovat na jejich práci i na našich sociálních sítích. Snažím se propojovat lidi, instituce. Díky tomu, že komunikuji se širokou škálou ústeckých spolků a iniciativ, jsem získala úžasný pocit, že je tady ohromná kopa lidí, kteří tohle město mají rádi a hodně toho pro něj dělají.

Rádi byste se také naučili něco nového? Díky našim dárcům vám můžeme poskytovat zdarma semináře na témata, která vás zajímají. Sledujte naše webové stránky, sociální sítě, nebo odebírejte náš pravidelný newsletter Via Café, kde se o naší podpoře dozvíte více. 

Stovky míst, kde to sousedsky žije, můžeme každý rok podporovat jen díky našim štědrým dárcům. Přidejte se k podpoře i Vy! Děkujeme.

Komunitní akademie byla vyhlášena v rámci projektu PROTEUS, který je spolufinancován Evropskou unií prostřednictvím programu CERV. Za obsah výzvy nese výhradní odpovědnost Nadace Via a nemusí nutně odrážet názory Evropské unie.