Myslíte, že je Praha modrozelená? Já sama jsem byla zvědavá, jak je na tom naše hlavní město z pohledu hospodaření s dešťovou vodou a ozeleněním. Ráda jsem se proto zúčastnila exkurze, kterou v září v rámci projektu Počítáme s vodou pořádalo Ekocentrum Koniklec. Byla to podobná akce jako výjezd do Berlína, o kterém jsem na jaře psala v článku Modrozelený Berlín. Jak si tedy stojí Praha, v porovnání s německou metropolí? Daří se nám zachytávat vodu, ochlazovat město a ulehčovat kanalizaci? Navštívili jsme celkem 4 lokality a musím se přiznat, že pocity byly smíšené.  

Drn v centru

Budova na nároží Národní třídy a Mikulandské ulice dostala jméno Drn, protože v ní výraznou úlohu hraje vegetace – na fasádě, na střeše i uvnitř. Fasádu ozvláštňují truhlíky osázené okrasnými travinami a jarními cibulovinami, které jsou rozmístěné na ochozech kolem pěti pater. Nájemníkům kanceláří slouží střešní zahrada s výhledem na Prahu, kterou rádi využívají během obědové pauzy, pro menší schůzky nebo na cvičení jógy. Budova byla postavena v roce 2017 na místě, kde se více než 50 let nacházelo parkoviště. Přestože se jedná o moderní stavbu, podařilo se ji velmi dobře navázat na okolní starou zástavbu a výsledek je opravdu nádherný.

Při vstupu na nádvoří nás přivítala neobvyklá konstrukce. Protože se pod budovou nachází podzemní garáže, nebylo tu možné zasadit strom. Návrháři se ale přesto myšlenky stromu nechtěli vzdát a vymysleli proto náhradní řešení. Vytvořili velkou kovovou kostru ve tvaru stromu, do země umístili asi kubík velký kontejner se substrátem a do něj vysadili popínavé rostliny. Ty nyní pomalu konstrukci obrůstají a tvoří velmi efektní prvek. 

Fasáda je zkrášlená truhlíky, které jsou osazené travinami a jarními cibulovinami. Na jaře se tak celá budova rozzáří květy modřenců, krokusů, narcisů a tulipánů. V truhlících je 30 cm substrátu a jsou od brzkého jara až do prosince zalévané kapkovou závlahou. Díky dvěma vrstvám izolace v pohodě vydrží teploty klesající až k -3 °C. 

Budovu korunuje krásná zelená střecha, ze které je výhled na všechny hlavní pražské památky. Je sem navezeno přibližně 150 m3 substrátu, který tvoří 30-80 cm silnou vrstvu. Do něj jsou zasazeny karafiáty, mateřídoušky, divizny, rozchodníky, ale i trávník a stromy, konkrétně platany. 

Na platany padla volba, protože dobře snášejí přesazení, řez a tvarování. Protože na střeše často a hodně fouká, jsou kořeny stromů připevněny ke kari sítím v substrátu. Některé sazenice jsou vysazené přímo do trávníku, jiné do nádob. Nádoby se ale v létě přehřívají, v substrátu zahradníci naměřili až 57 °C! Přestože se snaží teplotu snižovat (v horku např. obalují nádoby rákosem), rostou tyto stromy hůře než jejich kolegové v trávníku.

Střechu si oblíbila také zvířata – včely, které sem zalétávají z úlů umístěných na střeše Národního divadla, žijí zde holubi hřivnáči, vosy a mravenci. Naopak se bohužel nedaří popínavým rostlinám. Jednak potřebují kořenit hluboko (což jim mělký substrát neumožňuje) a také nemají rády velké změny teploty na konstrukci, po které se plazí. Umístit kovové konstrukce na střechu, kde dochází k velkým výkyvům teplot, tedy nebylo pro popínavé rostliny vhodným řešením.  Zahradníci také musí dávat velký pozor na invazní rostliny, jako je pajasan žlaznatý. Pokud by se uchytil, docházelo by k velmi rychlému šíření semen do okolí, protože ze střechy by se snadno šířila na větší vzdálenosti. 

Náklady na péči o zeleň v celé budově jsou vyčísleny na 225 000 Kč ročně a stačí na to 1 zahradník, který sem dochází 1x týdně na 2-3 hodiny. Samozřejmě příležitostně při větších akcích, jako je třeba stříhání travin, je třeba pracovníků více. Zálivka je zajišťována automaticky kapkovou závlahou. Nádrž na vodu je umístěna v suterénu, v -2 podzemním podlaží budovy. Při čerpání vody na střechu se tedy jedná o velký výškový rozdíl a nešlo by proto použít postřikovače, které vyžadují vyšší tlak. Postřikovače by ale stejně nebyly na střechu vhodné kvůli větru. Díky zálivce dochází také k celkovému ochlazování budovy a okolí.  

Mě osobně se budova moc líbí, ale přijde mi škoda, že modrozelené prvky nebyly využity ještě intenzivněji. Napadá mě srovnání s Ústavem fyziky Humboldtovy univerzity, který jsme viděli v Berlíně. Tam má budova celé stěny fasády porostlé popínavkami, které zajišťují efektivní chlazení budovy. To by byla v Drnu určitě zajímavá alternativa k truhlíkům, které jsou spíše estetické, než že by budovu výrazněji ochlazovaly. Také retenční nádrž na dešťovou vodu je poměrně malá, má objem pouze přibližně 4 m3. Přitom z takto velké budovy umístěné uprostřed zástavby s nepropustnými povrchy by pravděpodobně šlo získat vody více. 

Chytání dešťové vody na Smetanově nábřeží

Od Drnu je to pouze pár minut chůze na Smetanovo nábřeží. Toto nábřeží bylo na břehu Vltavy vybudováno před 150 lety jako první v Praze kvůli povodním, které město ohrožovaly. Na nábřeží následně vyrostly významné budovy jako Národní divadlo, Rudolfinum nebo budovy několika ministerstev. Původně bylo nábřeží zejména promenádní, i díky tomu, že v té době město nebylo zdaleka tolik zatíženo dopravou jako dnes. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) se ale nyní snaží jeho funkci alespoň částečně obnovit a rozšířit prostor pro chodce a cyklisty. 

Z parkovacího zálivu proto vznikla cyklostezka, chodník se rozšířil o 3 metry a bylo vysazeno nové stromořadí. Cyklostezku od vozovky i od chodníku odděluje obrubník, takže je zajištěno bezpečí pro auta, cyklisty i chodce. Místo asfaltu je povrch cyklostezky vydlážděný hladkou kamennou dlažbou, která je komfortní pro cyklisty a hodí se do historického centra města, takže ji dobře přijali i památkáři. 

Stromořadí tvoří 17 jerlínů japonských, které jsou v Praze jedním z nejčastěji vysazovaným a nejlépe prosperujícím druhem stromu. Zde jsou zasazeny do tzv. strukturálního substrátu, který je tvořen směsí kameniva, kompostu a biouhlu, a je pro stromy ve městech ideální. Sazenice jsou navíc po celé délce stromořadí propojeny prokořenitelným prostorem a 200 m dlouhou retenční rýhou, do které se vejde až 45 m3 vody.  Voda se do rýhy dostává během srážek z chodníků o ploše 1321 m2 skrz odtokové žlábky s mřížkou. Ze žlábku voda teče nejprve přímo do rabátka, kde se vsakuje do substrátu a před tento zemní filtr se částečně vyčištěná dostává do rýhy. Je také zajištěno, aby nedocházelo k přelití stromů. Voda se v kořenovém prostoru zdrží maximálně 24 hodin – část spotřebuje strom, část se vsákne a zbytek odteče do kanalizace. 

Celkově úprava zahrnuje úsek o délce 400 m na jedné straně ulice, s celkovými náklady 28 mil. Kč. Náklady na modro-zelené prvky ale tvořily pouze 10 % z celkové částky. Zbytek byl utracený zejména za povrchovou úpravu, např. tzv. „pražská mozaika“ ze slivenecké žuly vyjde na 2 200 Kč/m2. Mozaika navíc musí být kvůli občasnému pojezdu aut po chodníku položená na betonovém podkladu, a je tím pádem nepropustná.  

O stromy se stará Technická správa komunikací a je zpracován plán péče na prvních 5 let. Přesto nejsou s výsledkem realizátoři zcela spokojeni. Jak zdůrazňuje zástupce IPRu, žádný systém modro-zelené infrastruktury není bezúdržbový. Tady by se hodil např. jiný rozměr skruží kolem stromů a také měl být předem lépe naplánován způsob čištění celého systému. Byl to ale první větší projekt tohoto typu v Praze, takže bude sloužit jako poučení do budoucnosti. 

Výsadby v srdci Prahy

V samém srdci Prahy, kolem Václavského náměstí, jsme viděli několik více či méně zdařilých výsadeb. Nejlépe se to povedlo asi v parku vedle Národního muzea s názvem Čelakovského sady. Zahradníci tu také poprvé v Praze použili strukturální substrát, a to když v roce 2017 zasadili do prostoru chodníku platan. Tato výsadba se celkově vydařila, strom má k dispozici krásných 40 m3 substrátu a velké rabátko s mříží, takže za pouhých 5 let už pořádně vyrostl. Trávník v parku je propustný a propojený s kořeny stromů, takže vody mají dostatek. Z druhé strany muzea je do podzemních plastových půdních buněk zasazeno několik jerlínů. Okolní dlažba má širokou spáru, takže je pro vodu dobře propustná, i když časem se spáry začnou ucpávat a propustnost se bude zhoršovat. Každý strom je kvůli psům opatřen „očůrávacím plechem“. 

Druhá výsadba proběhla v roce 2021 v dolní části Václavského náměstí podle projektu, který byl zpracovaný už před 10 lety. Přestože se jednalo o poměrně starý projekt, úpravy byly pouze drobné, což byla chyba. Zvětšil se sice objem substrátu z původně plánovaného 1 m3 na desetinásobek, ale neřešila se propustnost podloží. Tím, že náměstí v samém centru města je již mnoho století intenzivně využíváno, je podloží velmi zhutněné a téměř nepropustné. Voda z výsadbových jam tedy neodtéká, proto je třeba situaci stále monitorovat a stromy zalévat jen velmi opatrně.  Stromy se totiž snáze utopí než usuší! Druhým problémem jsou krásné mříže rabátek navržené architekty, které ale při provádění údržby nejdou sundat. Naštěstí se vedení města poučilo z chyb a nebude je opakovat při plánovaných výsadbách v druhé části náměstí. 

Na blízkém Jungmannově náměstí rostou dva stromy v květináčích, což je asi nejhorší řešení. Pokud je strom větší, je třeba ho zalévat každý den, a přesto nikdy nebude úplně dobře prosperovat. Je proto vždy lepší zajistit přirozený nátok a odtok vody a při výsadbě se vždy radit s odborníky. 

Nevhodná výsadba do nádoby na Jungmannově náměstí

Thomayerovy sady – prostor pro zlepšení

Za Libeňským zámkem na Praze 8 můžete navštívit Thomayerovy sady, které založil na počátku 20. století zahradní architekt František Thomayer. Park se nachází v poměrně strmém svahu, takže při dešti voda stéká velkou rychlostí dolů a může způsobit škody. V roce 2017 prošel park celkovou revitalizací, při které byla zvláštní pozornost věnována právě hospodaření s dešťovou vodou. Cílem bylo, aby co nejvíce vody zůstalo v parku, ale aby co nejméně škodila. Bylo tedy třeba utlumit její energii a vybudovat retenční prostory. 

Základní prvkem jsou záchytné kanálky v chodnících. Kanálky byly vybudovány přímo v rámci dlažby nebo pomocí nízkých obrubníků v případě asfaltových chodníků. Jejich design byl od začátku konzultován s lidmi pohybujícími se na vozíku nebo se zrakovým postižením, aby co nejlépe vyhovovaly jejich potřebám. Přestože zde pro zjednodušení údržby schválně nebyly použity klasické žlábky s mřížkou (které se snadno se zanášejí a špatně čistí), viděli jsme na mnoha místech, že jsou kanálky ucpané a nemohou tak dobře plnit svoji funkci. 

Pokud kanálky nejsou zanesené, svádějí vodu z cest do retenčních prostor. Retenční prostory zde tvoří průlehy (příkopy), ve kterých by se měla voda zachytit a postupně vsakovat. Problém je, že většina průlehů je opět neudržovaná, zanesená sedimentem a tím pádem zcela nefunkční. Přestože průlehy byly vybudovány teprve před 5 lety, na několika místech vůbec není poznat, že tam někdy byly, a voda tedy odtéká po povrchu pryč. Skrz některé průlehy také lidé vyšlapali pěšinky, což jejich funkci zhoršuje – zhutněná půda hůře vsakuje vodu. 

Kromě průlehů je dalším retenčním prostorem nádrž vybudovaná pod vyhlídkovou plošinou, ve které se voda také pomalu vsakuje, nebo při jejím naplnění přetéká do okolní zeleně. Nádrž jako jeden z mála prvků v tomto parku pravděpodobně funguje dobře. Je to také zajímavý příklad propojení modro-zelené infrastruktury s turistickou atrakcí. 

Během exkurze nás zde prováděl Ing. Jiří Vítek, autor místní modro-zelené infrastruktury. Stěžoval si, že už během výstavby docházelo k chybám, např. jeden z prvků byl vybudován o 6 m jinde, než jak uváděla projektová dokumentace, takže nyní nemůže plnit svoji funkci. Sám byl také překvapen nedostatečnou údržbou a chystá se dát podnět k nápravě. Chybou pravděpodobně bylo, že spolu s projektem nebyl zpracován také manuál údržby a s jednotlivými prvky a jejich funkcí nebyla podrobně seznámena městská část, která údržbu zajišťuje.  

Jak na tom tedy Praha je?

Jak jsme viděli, v Praze se začíná modro-zelená infrastruktura pomalu prosazovat, což je dobrá zpráva! Jsou to sice drobnější projekty, ale je dobré někde začít. V porovnání s Berlínem však máme co dohánět. Německá řešení jsou realizována v mnohem větším měřítku, s dlouhodobou perfektní údržbou a průběžným monitoringem, díky kterému lze podrobně vyhodnocovat fungování jednotlivých opatření. 

V Čechách bychom pro začátek měli myslet na to, že základem je vždy dobrý a pečlivě zpracovaný projekt. U výsadeb stromů musíme zajistit nejen dostatek vody, ale také odvedení té přebytečné. Jak jsme se dozvěděli, stromy se snáze utopí než usuší. V rámci projektu by také měl být rovnou zpracován i plán následné péče. A tento plán nestačí jen zpracovat, ale také s ním podrobně seznámit toho, kdo bude údržbu provádět. Dlouhodobá péče je zcela klíčová, protože žádný systém modro-zelené infrastruktury není bezúdržbový. 

Když jsem se vracela z exkurze zpátky do naší nadační kanceláře v Dejvicích, všimla jsem si, že přímo před vchodem je nově instalovaná konstrukce pro popínavé rostliny, doplněná lampou a lavičkou. Je to sice drobný prvek, ale v horkých letních dnech poskytne kolemjdoucím příjemný odpočinek ve stínu listů. Měla jsem radost, že modro-zelená infrastruktura pomalu proniká do všech koutů. A může proniknout i k vám! V našem grantovém programu Místo, kde žijeme nabízíme finanční podporu, kterou můžete využít právě na podobné drobné prvky. Ale také na různé plánovací podklady, osvětové akce nebo odborné konzultace. Pokud máte jakékoliv dotazy, napište mi na klara.duskova@nadacevia.cz