„Pamatuju si strašný hukot.” To je nejčastější věta, kterou lidé z Moravské Nové Vsi použijí, když mluví o tornádu, které se 24. června prohnalo pěti moravskými vesnicemi. „Byly to nejdelší minuty mého života. Byl to naprostý šok. Když to skončilo, stáli jsme spolu s ostatními na ulici, nikdo nemluvil, jen jsme pozorovali tu zkázu,” popisuje Vladislava Časná, ředitelka místní mateřské školky. Veteránům, kteří přijeli pomáhat jako dobrovolníci hned v prvních dnech po tornádu, prý připomínaly ulice Moravské Nové Vsi vybombardovanou Jugoslávii. Domy bez střech, rozbitá okna, vyvrácené stromy, všude bahno. „Když se mě lidé ptají, jak to po tornádu vypadalo, říkám, že to bylo jako když naházíte všechny věci do stavební míchačky. Sklo, porcelán, potraviny, květiny, koberce, ubrusy, polštáře, do toho všeho přidáte hlínu, zalijete litry vody a rozstříkáte po pokojích,” popisuje Zlata Maděřičová. Té tornádo poškodilo nejen dům, ale i Stodolu, komunitní prostor, kde pravidelně pořádala workshopy, politické debaty nebo gurmánské večery. Za léta fungování navštívili Stodolu třeba Robert Fulghum, Magda Vašáryová nebo Andrew Schapiro. „Je jasné, že to už nikdy nebude takové, jaké to bylo. Ale já jsem velká optimistka a věřím, že to bude ještě mnohem lepší,“ dodává Maděřičová.
Po téměř čtyřech měsících je v Moravské Nové Vsi vidět obrovský pokrok. Celá ves místy připomíná sklad stavebnin, téměř před každým domem vidíte navršené tvárnice, cihly, izolaci. Z domů ale pomalu mizí barevné plachty, hlavní symbol poškozených vesnic, a nahrazují je nové střechy. Práce komplikuje nedostatek řemeslníků i dlouhé dodací doby stavebních materiálů. Paní Zlata k tomu dodává: „Kdo má organizační schopnosti, nebo byl jeho dům poškozen jen málo, má už dům pod střechou a řeší vybavení. Neziskové organizace by se teď měli soustředit hlavně na ty, kteří si sami pomoci nedokážou.”
Solidarita lidí byla ohromná
Škody ale vyplouvají postupně. Parkety, které se ještě před měsícem zdály nepoškozené, se zvlní, podpěry ve vysušené sedačce zlomí, matrace do postelí zkroutí. V některých méně poškozených domech nadělal víc škody déšť, který protekl nekvalitní plachtovinou. „Až to přijde příště, tak už víme, že nejdůležitější je kvalitní plachta na střechu,” shodují se manželé Košutovi, kterým tornádo vzalo střechu a srpnové děště poničily i to, co přežilo tornádo. „Nejvíc nás potěšila ta ohromná solidarita lidí, hned první den ráno přišli první dobrovolníci, hasiči, lidé z neziskových organizací. A když nám na účet přišla ještě finanční pomoc, hrozně mě to dojalo,” dodává paní Košutová. Pomoc si chválí i ředitelka mateřské školky Vladislava Časná: „Nevím, jak poděkovat všem, co s otevřením pomohli. Je za tím spousta práce dobrovolníků, darů od soukromníků i firem, pomoc rodičů dětí. Bez nich bychom běžný provoz tak brzo neobnovili.“
Co bude dál
Fasády a střechy se postupně opravují, ulice čistí, ale návrat k normálu je běh na dlouhou trať. V pěti nejvíce postižených vesnicích stále působí neziskové organizace, které pokračují ve vyplácení prostředků ze sbírek. Ve třetím kole pracovníci posuzují situaci konkrétních domácností, výši příspěvků, které rodiny získaly v předchozích dvou vlnách, nebo velikost podpory z vládního programu Živel. Na základě těchto šetření pak budou přidělovat další finační pomoc. Přestože prioritou samozřejmě zůstává pomoc jednotlivcům, připravují jednotlivé organizace i programy na podporu živností nebo obnovu zeleně. Cílem je, aby se život v moravských vesnicích vrátil do podoby před tornádem.
