Sociální činnost ve spolku Masopust zahájila Vladislava Prollová spolu s kolegyněmi před 12 lety. Spolek poskytuje sociální služby lidem s různými druhy zdravotního znevýhodnění a provozuje chráněnou kavárnu Café Atrium. V roce 2015 založil také gastronomicky zaměřený sociální podnik Masopust gastro s.r.o., rozšířený v roce 2018 o cukrářskou výrobnu, který nabízí cateringové služby, od jara do podzimu provozuje mobilní kavárnu a kavárničku v domě dětí a mládeže. Stejně jako jiných podnikatelů z oblasti gastronomie, i Masopustu se výrazně dotkly restrikce spojené s pandemií koronaviru. Podnik byl však schopen krizi nejen přestát, ale i nadále rozvíjet a zlepšovat svoje služby. S Vlaďkou jsme si povídali nejen o strastech posledního roku, ale také o radostech, které Masopust vzdor pandemii potkaly.

Co vás přivedlo na myšlenku věnovat se v Chomutově sociální práci?

Z Chomutova pocházím. Vystudovala jsem speciální pedagogiku v Praze, kde jsem pak několik let žila. Po škole jsem se věnovala různým oborům, jako například překladatelství, a otevřela jsem si také obchod s keramikou. Nebyl to úplně běžný obchod, moc nevydělával,  fungoval spíš jako takové „místo oddechu a dobré nálady“ (smích). Jednou tam za mnou přišla známá, která učila na Základní speciální škole pro děti se závažným mentálním hendikepem a kombinovaným postižením. Zeptala se mě, co v tom krámku ještě dělám, když mi stejně neprosperuje, ať se vrátím do oboru, že se u nich uvolnilo místo pro speciálního pedagoga. Tak jsem nastoupila do školy a působila tam sedm let. Bylo to v době, kdy po republice začaly vznikat první tréninkové kavárny pro lidi s různými druhy hendikepu. Úplně první byla Slunečnice ve Zlíně a potom i z televize známá Vesmírna v Praze.

Takže jste se inspirovala a rozhodla se podobné zařízení zřídit i v Chomutově?

Přesně tak. S některými kolegyněmi ze školy jsme začaly nově vznikající tréninkové kavárny objíždět. Přemýšlely jsme nad budoucností našich žáků, kteří po ukončení základní školy a případně speciálního učiliště mnoho perspektiv nečeká, respektive čeká je jen bytí doma… Ohromná práce a investice do nich a vše, co se naučili, přijde vniveč. Takže jsme věděly, že se chceme věnovat dospělým lidem s mentálním či kombinovaným postižením, nabídnout jim reálnou pracovní zkušenost a podpořit je, aby získali zaměstnání. Společný kamarád nás seznámil s někdejší ředitelkou občanského sdružení Máme Otevřeno?, které provozovalo kavárnu Vesmírnu, Janou Raška Moutelíkovou. Jana pochází shodou okolností také z našeho regionu a tou dobou se sem zrovna stěhovala s rodinou zpátky. Takže jsme se s Janou daly dohromady a společně napsaly grant, který pomohl financovat rozvoj pracovně tréninkového programu a vybavení kavárny. To bylo v roce 2008. Paralelně jsme oslovily město Chomutov a požádaly o prostor, kde by kavárna mohla vzniknout. Město nám nabídlo prostory v knihovně v historickém centru města. Spojení s knihovnou se nám zdálo ideální, protože tam směřuje poměrně dost lidí a líbilo se nám i propojení spočívající v tom, že návštěvníci knihovny si mohou zapůjčené časopisy z čítárny číst v kavárně a vychutnat si přitom naši výbornou kávu a dát něco dobrého. Grant nám schválili, takže jsme dali výpověď ve speciální škole a šli probádat neprobádané.

Jak jste začínali? Kdo byli vaši první zaměstnanci?

Jako první jsme oslovili naše bývalé žáky, kteří zůstali po vychození různých typů speciálních škol doma. Prvních 18 jich prošlo tréninkovým programem v letech 2009 – 2012. Další podpora směřovala do nalezení vhodných pracovních příležitostí pro naše absolventy. Využili jsme našich kontaktů a pomohli jim získat práci v různých oborech. Ačkoliv odvahu je zaměstnat měli většinou lidé z řad našich známých, podařilo se, že většina lidí z těch, kteří se u nás protrénovali, dlouhodobě pracují.

Máte také stálé zaměstnance nebo fungujete spíš jako taková „přestupní stanice“?

99% zaměstnanců máme stálých, v současné době jsou možnosti tréninku uzavřené. Postupně jsme přibírali další zaměstnance – osoby se zdravotním postižením na kuchařské a baristické pozice. S poptávkou práce do kavárny také přicházelo stále víc a víc lidí s duševním onemocněním. Od roku 2015 jsme proto k našim aktivitám přidali podpůrnou komunitní službu Klub Esprit, která funguje doposud. S ohledem na tuto specifickou skupinu zájemců o práci jsme přemýšleli, že by bylo dobré rozšířit naše služby a nabídnout ještě více pracovních míst. Pro nás to bylo velikým osvěžením učit se novým věcem a přístupům k této specifické a velmi komplexní skupině zájemců o práci. To, že se to povedlo, nás velmi těší, stigmatizace lidí s duševním onemocněním je totiž velká.

Jaké byly první reakce od návštěvníků kavárny?

Lidé si na kavárnu zvykali postupně, zpočátku to nebylo úplně jednoduché. Museli přijmout, že někdo z obsluhy má viditelný hendikep, nebo se neumí dobře slovně vyjádřit. Hlavním cílem bylo ukázat chomutovské veřejnosti, že tito lidé nejsou někde v ústraní, ale že tady žijí s námi. My jsme také hned v tom roce 2009 začali pořádat různé koncerty, přednášky či výstavy, abychom se otevřeli veřejnosti – za běžných okolností míváme až 70 kulturních akcí ročně. Museli jsme si tedy projít touto destigmatizační fází, ale dnes, po 12 letech, už mohu říct, že si na nás lidé zvykli, patříme prostě do Chomutova.😊

Zaujalo mne, že také provozujete pojízdnou kavárnu Café na cestách…

Přemýšleli jsme o tom, že by bylo fajn mít kavárnu, která by vyjížděla za lidmi na akce všeho druhu. Vymysleli jsme proto koncept pojízdné kavárny. Zjistili jsme ale, jak nesmírně náročné to je. Každý výjezd znamená poměrně značnou práci dlouho předem. „Stánkaření“ je fyzicky náročné, musí se natahat kabely, nosit barely s vodou atp. Samotnou akcí to navíc nekončí, pak se zase vše musí sbalit a převážet. Naši zaměstnanci s postižením tohle nezvládli dělat, takže jsme se museli zapojovat všichni a často i s našimi rodinnými příslušníky.

Co se týče kaváren, vedle hlavní kavárny Café Atrium a pojízdné kavárny provozujeme ještě Café v Domečku. Ředitel Domu dětí a mládeže (Středisko volného času Domeček) nám v roce 2015 nabídl prostory bývalé vrátnice, abychom zde pro děti a rodiče provozovali malou kavárnu. Tato provozovna byla bohužel loni z důvodu koronakrize otevřena jen první čtvrtrok a aktuálně je uzavřená a vyhlíží rozvolnění.

Z vašeho povídání je mi jasné, že koronakrize musela vaše podnikání zasáhnout celkem výrazně…

Pandemie zasáhla pojízdnou kavárnu i kavárnu v Domečku a samozřejmě i mateřskou kavárnu Café Atrium. Ta „jede“ v okénkovém režimu, což znamená poměrně značný pokles tržby. Zavřená totiž je i knihovna, ve které se kavárna nachází, takže tranzit lidí je výrazně menší. Hodně nás to zasáhlo, ale zase se poštěstila jiná věc. V Chomutově máme zoopark, rozlohou největší v Česku, kam se mohlo chodit i za přísnějších opatření během první vlny covidu. Vedení zooparku nám umožnilo přijet do areálu s naší pojízdnou kavárnou a být v něm nastálo od května do října 2020. To nás zachránilo, protože zájem návštěvníků byl ohromný. Zakládáme si na výborné kávě a kvalitních výrobcích, takže jsme mezi klasickou nabídkou turků, rozpustných kafí a párků v rohlíku byli tak trochu úkaz (smích). Navíc se nám podařilo zapůjčit od obce Blatno krásný foodtruck a v rámci zooparku se s ním přesunout na hlavní křižovatku. Foodtruck byl uzamykatelný, na rozdíl od naší pojízdné kavárny – tříkolky Piaggio. Za pronájem přívěsu i místa v parku jsme pochopitelně platili nájem, takže nás to po první sezóně přivedlo na myšlenku, že je potřeba zprovoznit naši vlastní „bytelnou“ a originální mobilní kavárnu. V těchto měsících finišujeme s její výrobou z bývalého karavanu. Bude se opět jmenovat Café na cestách a bude stát na hlavní křižovatce v areálu Zooparku. Pro zákazníky připravujeme spoustu dobrot a hlavně naši skvělou kávu. Prostředky na vybudování pojízdné kavárny jsme získali mimo jiné díky podpoře od Nadace Via a Nadačního fondu Avast pro sociální podniky postižené koronakrizí loni na podzim.

Podporuje vaše aktivity také město Chomutov?

Pro město Chomutov se snažíme být solidním partnerem. Dlouhodobě nás podporuje zejména tím, že nám poskytuje prostory pro naše provozovny a služby za velmi výhodných podmínek.

Co považujete za dosavadní největší úspěch vašeho podnikání?

No aktuálně asi to, že jsme nemuseli nikoho propustit, že jsme krizi v roce 2020 celkem ustáli a vypadá to, že bychom mohli ustát i letošní rok. Ale potřebujeme, aby se otevřel zoopark (smích). Za úspěch považuji to, že jsme nemuseli žádnou z našich služeb natrvalo zavřít, že jsme vše udrželi  a naopak že jsme stále rozvíjeli naši nabídku. Masopust usiluje to, aby byl „značkou kvality“ ve všem, co dělá. Nejvíc nás těší, že našim zaměstnancům a klientům našich služeb pomáháme zlepšovat kvalitu života.

Co byste poradila dalším sociálním podnikům, jak ustát tyto krizové momenty?

Pořád hledat cesty a příležitosti, pídit se po tom, co je možné, ale také rozumně zvažovat, co má perspektivu a co ne. Někdy nemá smysl za každou cenu bojovat a je lepší třeba i něco zavřít a vymyslet místo toho něco jiného. Nezničit se na tom, „nejet na mrtvém koni“.

Jaké jsou vaše další plány, co byste ještě rádi zlepšili?

Na stropě svých možností zdaleka ještě není kavárna Café Atrium. Je to takový tradiční, důstojný prostor, který navštěvují především ženy ve středním věku, maminky s dětmi či senioři. Rezervy máme u cílové skupiny mladých zákazníků, tady je ještě prostor pro vylepšení. S ohledem na lidi, kteří u nás pracují, nevyužíváme večerní a víkendový provoz. Takže i tímto směrem se můžeme ještě rozvíjet, plánujeme pořádat večerní akce s hudbou a využít krásného atria knihovny, podle kterého je kavárna  pojmenovaná. A samozřejmě budeme stále vylepšovat produkt. Kvalitní stálá nabídka je to, co chceme nadále poskytovat.

Palčivě vnímáme žhavou skutečnost nárůstu duševních onemocnění, takže je třeba o tom mluvit, ukazovat lidem, že je možné se svým duševním zdravím něco dělat. V Café Atrium nyní probíhá seriál besed s názvem „Café Atrium mluví z duše“, který je možné zhlédnout vždy živě na Facebooku a v záznamu na Youtube.

Jaká je vaše osobní motivace pro aktivity, kterým se věnujete?

Mojí motivací je jakýmkoliv způsobem podpořit lidi s hendikepem, aby mohli žít jako kdokoliv jiný. Baví mě komplex sociální a terapeutické podpory a zároveň podpora zaměstnání, což je jedna z nejlepších věcí, kterou můžeme poskytnout. Celé naše podnikání vnímáme především optikou sociálního hlediska. Samozřejmě bez další podpory by si  podnik sám na sebe nevydělal. Valnou část mezd vyplácíme z příspěvků úřadu práce, který podporuje chráněný pracovní trh. Jinak jsou u nás běžné pracovní podmínky. Zaměstnancům přizpůsobujeme pracovní dobu a náplň práce a poskytujeme jim psychosociální podporu a možnost využívat i naše další služby. Snažíme se pozici ušít na míru danému zaměstnanci, ale zároveň vytváříme běžné pracovní prostředí. V neposlední řadě nás baví využívat hlavní kavárnu k pořádání akcí pro veřejnost, během kterých můžeme přirozeně upozorňovat na sociální problematiku. Otevíráme lidem oči a příjemným způsobem u kávy a dortu upozorňujeme na to, že tu s námi žijí i jiní než jen úplně zdraví lidé. A hlavně nás taky baví to kafe (smích)!

gallery image_source= „selected“ ids= „39704,39702,39706“