Proč se hospodářům vyplatí zapisovat si počasí na počátku roku, jak funguje jeho rodinná nadace, co je to podnikání s pozitivním společenským dopadem a proč v něm kvalitní jídlo a zemědělská půda budí vášeň, říká Martin Ducháček, manažer, podnikatel a velký průkopník impaktového investování v Česku.

Text: Redakce Umění darovat

Když se dobře podíváte na hromadné fotografie zakladatelů startupů, které se zabývají životním prostředím, zdravou půdou, potravinami či šetrným zemědělstvím, patrně v druhé řadě bude stát jemně se usmívající muž. Martin Ducháček, v řadě případů hybatel celé věci. Vlastně těžko uvěřit, že jeden ze současných filantropů v oblasti ekologického zemědělství, potravin a sociálního podnikání u nás je relativně málo známý. Z investiční firmy RSJ přitom pocházejí nejznámější a nejvelkorysejší čeští filantropové jako Karel Janeček, Václav Dejčmar nebo předseda představenstva společnosti Libor Winkler. Vystudovaný informatik z MFF UK Martin Ducháček vedl řadu let v RSJ vývoj algoritmických obchodních systémů a byl členem dozorčí rady v RSJ Securities. Poté se začal věnovat investování v oblasti ekologického zemědělství v RSJ Investments. „Dělám přesně to, co jsem vždycky chtěl. Spojuji vše, co umím z byznysu, s filantropií,“ říká. Dlouhodobě podporuje projekty se společenským dopadem, jako např. Potravinová banka, Bezobalu, Skutečně zdravá škola, Kuchařky bez domova, Ashoka, Sdružení Tereza. Je spolumajitelem sítě farmářských potravin Sklizeno, stál u startupu Freshbedýnky. Spoluvlastní síť restaurací Baroque a michelinskou restauraci Field. Poslední dva roky se Martin Ducháček věnuje především impaktovému investování prostřednictvím prvního impaktového investičního fondu v Česku Tilia Impact Ventures. „Vybírám si projekty, u kterých zůstávám dlouhodobě, aby to přinášelo smysl a klid mně i podpořeným neziskovkám a startupům. Jsou to lidé, v jejichž blízkosti chci být.“

Proč jste začal s filantropií?

Rozhodl jsem se coby manažer v RSJ. Dostal jsem se na pozici partnera a spolumajitele a ve chvíli, kdy se dostavily první finanční úspěchy, začali jsme se ženou přemýšlet, jak s penězi naložíme. Shodli jsme se, že část peněz chceme vracet zpátky společnosti filantropicky. Inspiraci jsem měl v rodině, moji rodiče i dědeček byli úspěšní podnikatelé a podporovali okolí, i když tenkrát se tomu neříkalo filantropie. Ovšem největším inspirátorem byl Libor Winkler. S ním jsem vedl první debaty o filantropii, on mě do ní uvedl a poradil řadu kroků. Potkal jsem se i s tehdejším ředitelem Nadace Via Jiřím Bártou a rozhodl jsem se, že právě s takovými lidmi se chci setkávat. Zajímá mě, jaké mají hodnoty, co je pro ně důležité. Myslím si, že mi to pomohlo zvládnout úspěch v RSJ.

Jak?

Vracelo mě to zpátky do reálného světa, ve kterém žijí i lidé, kteří na tom nejsou dobře a hledají pomoc. Nezůstat v bublině úspěšné firmy je důležité. Začal jsem zjišťovat, že mi filantropie dává v životě velký smysl. Zjistil jsem také, že dělat filantropii skutečně dobře je časově hodně náročný koníček. Nikdy jsem totiž nechtěl jít cestou výhradního darování peněz. Byť to také děláme v případě solidních zavedených neziskových institucí jako Dobrý Anděl nebo Lékaři bez hranic. Doma jsme se také rozhodli založit rodinnou nadaci při Nadaci Via, která nám s filantropií velmi dobře a profesionálně pomáhá.

Jak vaše rodinná filantropická rada vypadá?

Darujeme na roční bázi. Sedneme si s ženou a dcerkami před Vánocemi v kuchyni ke stolu a začneme se bavit o tom, jak vypadal uplynulý rok. Z Nadace Via dostaneme tipy a nápady, kam darovat, my s ženou si řekneme finanční rámec. Začneme si s dětmi číst v seznamu a pomalu proškrtávat. Letos jsme takto rozdělili milion korun mezi tři projekty. Každý jsme si vybrali svůj. Byl to projekt na podporu matek samoživitelek Fandi mámám, pak Nesehnutí, podporující demokracii ve východní Evropě, a dcerky se rozhodly každá darovat sedm dárků pod stromeček dětem v dětských domovech. Řídily se příběhy těch dětí, některé dárky byly drobnosti, ale byla tam i kytara nebo sušička. Když nám od těch dětí přišla poděkování, četli jsme si je společně. Mohu říct, že to bylo velmi silné. Chvil, kdy jasně cítíte, že darování má smysl, je v životě málo. To je také na filantropii úžasné, v řadě věcí v životě nemáte moc svobodnou volbu, ve filantropii ano.

V naší rodinné radě ale nepomáháme jen penězi. Například projektu Fandi mámám pomáhám se střednědobým finančním plánováním, což je častý problém neziskovek. Také se snažím poradit, jak dělat úspěšně fundraising, kam se obracet. Snažím se projekty přepnout z roviny reaktivní, tedy když někde seženu peníze, tak něco udělám, do aktivní, tedy kolik peněz potřebuji na to, co chci udělat. Ta změna je hned viditelná a velmi dobrá, lidé se zpravidla uvolní, jak z nich spadne onen existenční stres. Zmínil bych poučku, kterou mám také od Libora Winklera, totiž že každá zatáčka se dá vybrat. I kdyby smykem, dá se vybrat.

Zdroj: Archiv Martina Ducháčka

Jakou nejdůležitější radu vám Libor Winkler dal?

Že filantropie se má dělat koncepčně a dlouhodobě. Když dávám příslib podpory, je to vždy na tři a až pět let. Je to proto, aby neziskovky mohly přemýšlet strategicky a vytvářet si dlouhodobější obchodní plán. Vždycky chci, aby jim naše peníze pomohly ke stabilitě a osamostatnění se. Filantropie tohoto typu opravdu vyžaduje hodně času. Po dohodě s Liborem jsme před sedmi lety založili Nadaci RSJ s jednou z podporovaných oblastí Zdravý životní styl a jídlo. Převedli jsme tam většinu mých tehdejších filantropických projektů a já se stal členem správní rady. Ovšem už dva roky v nejvyšším managementu RSJ nejsem, začal jsem se věnovat něčemu, co velmi dobře spojuje to, co jsem dělal v RSJ s filantropií, je to impaktový investiční fond Tilia Impact Ventures.

Impaktové investování je v posledních letech žhavý trend, můžete termín popsat?

Investujete do projektů, které mají pozitivní společenský dopad, typicky s ohledem na Cíle udržitelného rozvoje (SDG‘s). Jde stále o investice, ale pozitivní společenský dopad je na prvním místě, až na druhém finanční udržitelnost. Já tomu říkám nejzdravější kombinace investování a filantropie, protože i ty nejlepší projekty přirozeně nabývají na finanční udržitelnosti, což v klasických neziskovkách bývá problém. Jako typický projekt bych uvedl naši investici do českého projektu DotGlasses, jehož cílem je dodávat levné kvalitní brýle v ceně do tří dolarů do rozvojového světa a řešit tak problém, který má dnes více než miliarda lidí na světě.

Aby filantropie člověku a jeho rodině dlouho vydržela, říká se, že vedle financí je zapotřebí mít k vybraným tématům skutečnou vášeň. Které téma je to vaše?

Jsou to kvalitní potraviny, přístup k zdravému jídlu a péče o půdu, která pak kvalitní jídlo vydává. Je to pro mě i moji ženu důležité téma, které chceme předat dětem. Proto jsme začali podporovat řadu projektů, jež jsou nesmírně důležité, a přitom nemají na růžích ustláno, typicky z důvodů nefungující nebo chybějící legislativy. Například Potravinová banka. Před pár lety stála před krachem. Během osmi let jsme ji provedli procesem očištění, nalezení zdrojů financování. Subjektu, který bez pomoci státu přerozděluje potraviny asi 260 neziskovkám, a přitom stál na pokraji kolapsu, jsme pomohli i lobbisticky, takže došlo k systémové změně. Je to nádherně fungující aparát, který zpracovává obrovské množství dobrých potravin, jež by jinak každý den skončily na skládce. Přitom jsou důležité pro desítky tisíc lidí na pokraji existenční nouze. Znevýhodnění občané, maminky samoživitelky, teď v krizi také důchodci… Darovali jsme Potravinové bance přes čtyři miliony korun. Dnes to považuji za jeden ze svých nejlepších filantropických počinů.

Zabýváte se potravinami od Freshbedýnek po michelinskou restauraci Field. Jaké hledisko je pro vás nejdůležitější?

Kvalita a ohleduplnost k přírodě. Férová cena potraviny, kterou nedotujete uměle, protože to je dlouhodobě neudržitelné. A neuhýbání z hodnot ani za těžkých podmínek, jako například v uplynulém roce. Vloni na jaře jsme s Petrem Vítkem, zakladatelem Impact Hubu, vymysleli pilotní ročník akceleračního programu Future of Food. Podařilo se nám objevit čtyřicet dobrých startupů zabývajících se zdravými a udržitelnými potravinami a z nich vybrat skvostnou desítku. Letos to chceme opakovat. Ukazuje se, že se u nás už překvapivě hodně lidí zabývá potravinami jinak, existuje už spousta biofarem.

Překvapilo vás na péči o půdu něco?

Nekonečně věcí. Největší moment překvapení byl, jak strašně těžké to je. Také že praktická zkušenost je nepřenosná, a když ji máte, je velmi drahá. Teoretické nastudování nestačí, vše závisí na výběru lidí, kteří to chtějí a umí dělat. Ze světa, který řídí racionální a předvídatelné počítače, se ocitáte ve hře s přírodou, která je složitá, ale úžasně zábavná. Naučil jsem se, jak funguje půda v průběhu roku. Četl jsem si v knihách, které si rodiny ekologických zemědělců a zahradníků vedou po generace. Je v nich zapsán začátek každého roku, jak se chovalo počasí a jaký typ roku se čeká. Současní majitelé to dělají stejně, sledují, jak začíná rok, listují v těch knihách a hledají ty nejpodobnější. Tak mohou předpovědět, čemu se ten rok bude nejvíc dařit, ta znalost se nedá koupit.

V jakém stavu nacházíte půdu, když ji kupujete?

Některá půda je velmi kvalitní, to když ji kupujete od někoho, kdo na ní rozumně hospodařil. Když ji kupujete po velkopodnikatelích, je vyčerpaná, zdevastovaná, z černozemě jsou písky a trvá i pět a více let, než ji dáte zase do pořádku.

Založil jste projekt SoFarm. O co jde?

Jde o platformu na podporu farem, které dělají takzvané sociální zemědělství. Je to odnož ekologického zemědělství, které si ještě jako podnikatel ztížíte tím, že zaměstnáte znevýhodněné pracovníky, ať už zdravotně, duševně, nebo jinak společensky. Takže se na farmě zabýváte kromě ekologie i integrací těchto lidí, ovšem společenský dopad je obrovský. V západní Evropě je to téma, které má velkou podporu. V zemědělství můžete například integrovat děti z diagnostických ústavů. SoFarm je tedy projekt, který ve spolupráci s organizací Ashoka mapuje sociální farmy a pomáhá jim.

S čím například?

Právničinou, online prezentací, odbytem, budováním vzájemných kontaktů, HR. Spojili jsme se s lidmi, které téma sociálních farem zajímá a nabízejí své služby téměř zadarmo. Druhým krokem bych si přál, aby byla spolupráce s fondem Tilia Impact Ventures a možná někdy v budoucnu využití stejného modelu pro všechny sociální podniky v Česku, kterých jsou vyšší stovky. To už je ale větší projekt někdy v budoucnu. To je moje vášeň. Kombinuju něco, co umím, s něčím, co má obrovský pozitivní dopad, a při tom se setkávám se skvělými lidmi. Zároveň je to celosvětově replikovatelné.

Vy sám s hlínou umíte?

Vyrostl jsem na vesnici na statku. Do osmnácti let jsem házel vidlemi hnůj, sušil seno a staral se o zvířata. Od prarodičů a rodičů vím, jak se tahá řepa, jak se seká srpem, aniž byste si usekla ruku. Jak se suší dostatek sena do seníku, aby bylo čím nakrmit zvířata. Na farmách trávím spoustu času, jezdím vyštipovat rajčata, měli jsme i praktický seminář stříhání ovocných stromů v sadu.

—–

Poznámka:

Impaktové neboli dopadové investování je investice do společnosti či fondu, kde finanční návratnost pro investora jde ruku v ruce s pozitivním dopadem na společnost. Martin Ducháček je investorem a investičním manažerem prvního impaktového investičního fondu v Česku, který se zabývá budováním a podporou společensky či environmentálně prospěšných podniků, nazvaného Tilia Impact Ventures.

CELÉ JARNÍ VYDÁNÍ UMĚNÍ DAROVAT SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE.