V čele vedení organizace stanul na podzim roku 2019. Půl roku na to přišla pandemie koronaviru, která ovlivnila životy lidí na celém světě. Jak na situaci reagovala organizace, jejímž posláním je rozvíjení komunitního života, a jaký vliv měla krize na dárcovství v Česku? Přečtěte si bilanční rozhovor se Zdeňkem Mihalcem o tom, jak uplynulý rok ovlivnil nejen Nadaci Via, ale celou českou společnost.

Až na krátké letní uvolnění se už téměř rok potýkáme s pandemií a s ní spojenými omezeními. Jaký dopad měl uplynulý rok na komunitní život a filantropii v Česku?

Ze zkušenosti našich kolegů navštěvujících české vsi víme, že navzdory vážné situaci na řadě míst v posledních měsících život běžel dál svým obvyklým tempem. Z našeho nadačního pohledu je zjevné, jak důležitá je pro řešení krizí spolupráce v dané vsi či městě. Kde se lidé znají z minulých společných aktivit a spolupracují, tam krizi řeší rychleji a lépe. Zajímavé je také to, že od letošního ledna máme navzdory všemu historicky nejvyšší počet konzultací a žádostí na podporu sousedských nápadů, jak změnit okolí svého domova. Lidi se zkrátka těší, až to celé skončí a budou se moci potkávat a něco společně vytvářet.

Co se týče dárcovství, to se stejně jako epidemie pohybovalo ve vlnách. První velký nárůst přišel před rokem. Naopak se začátkem podzimní vlny pandemie přišel útlum, jako by společnost strnula. Na Vánoce byli lidé extrémně štědří, a to i oproti minulým rokům, ale nyní už je patrné vyčerpání na všech frontách. Navíc je stále více firem, které kvůli dopadu epidemie svou podporu snižují, což bude mít zřejmě zejména letos velký dopad na neziskovky.

Jak Nadace Via přizpůsobila svoji podporu?

Podporu držíme ve dvou linkách. Jednak rozvíjíme dál naši dlouhodobou vizi, kterou je aktivní, svobodná, odpovědná a sebevědomá společnost. Jsou to nápady lidí a spolků po celé zemi, které podporujeme a propojujeme, čímž pomáháme tvořit síť aktivních lidí měnících společnost odspodu. Sousedé, kteří společně pracují na zlepšení svého bezprostředního okolí, vytvářejí síť vztahů a vzájemnou důvěru, která je důležitá právě pro časy krize, ale také zkrátka pro radostnější a naplňující život.

Nově tyto aktivní lidi podporujeme třeba také v tom, aby připraveni vstoupili do komunální politiky. Ukazuje se teď dost jasně, že veřejná správa nové, kompetentní lidi potřebuje. Otevřeli jsme také téma Naše krajina, v jehož rámci podporujeme spolky a aktivní lidi pečující o krajinu, protože to je zásadní téma pro další desítky let. A hned jak se situace zlepší, chceme se vrátit také k podpoře skupin školáků a mladých lidí. Chceme je nyní formou malých grantů motivovat k tomu, aby po měsících pasivity vyrazili ven a udělali se svými kamarády něco pro druhé.

A ta druhá linka?

To je podpora v aktuální krizi. Jsou to partnerství s dárci, firmami a institucemi, díky čemuž jsme mohli rychle pomoci vždy v daný okamžik. České filharmonii jsme například pomohli uspořádat dojemný koncert, jehož výtěžek podpořil zdravotníky. Nerad bych ale zapomněl na některého dárce či firmu, tak nebudu dál konkrétně jmenovat. Podpořili jsme ve spolupráci s nimi třeba lidi trpící samotou, sociální podniky bojující o přežití i desítky nápadů aktivních lidí v českých vsích, kteří řešili v daném místě dopady epidemie. Vždy usilujeme o to, aby tato aktuální podpora neměla jen jednorázový efekt, ale pomáhala s udržitelností do budoucna. Takto například nyní nabízíme nemocnicím a neziskovkám konzultace, jak získávat důvěru dárců a také o ni pečovat. Mohou totiž právě nyní vytvářet vztah vzájemné dárcovské důvěry i pro další roky, které nebudou snadné – i kvůli tomu, že stát bude muset šetřit.

Zmíním ještě jeden nový směr, který rozvíjíme stále více, a to jsou firemní zaměstnanecké sbírky, v posledních měsících třeba na pomoc regionálním divadlům či zdravotníkům v nejhůře zasažených regionech Česka. Pomohli jsme také uspořádat jednu celosvětovou zaměstnaneckou online sbírku, jejíž výtěžek zamířil zdravotníkům a neziskovkám v Británii, USA, Česku či Srbsku. Tyto sbírky přispívají nejen k rozvoji dárcovství a dobročinných projektů, ale i firemní kultuře a mají globální potenciál.

Vzpomeneš si na nějaký projekt, který efektivně, originálně nebo třeba i vtipně řešil koronavirovou krizi?

Zaujaly mě příběhy dětí a mladých lidí, kteří pomáhají druhým. Jeden z nich, Jakub Kabelka z Moravských Budějovic, třeba začal doma na 3D tiskárně tisknout štíty a vyburcoval tím k pomoci postupně celý region. Proto jsme ho také symbolicky ocenili filantropickou Cenou Via Bona.

Pandemie vyvolala také velkou vlnu štědrosti, což dokládají data z Darujme.cz, online dárcovské platformy provozované Nadací Via. Můžeš uvést příklady úspěšných sbírek?

Lidé přes Darujme.cz loni darovali neuvěřitelných 232 milionů korun, většinou doslova po stokorunách, což je obrovský nárůst. Navíc jsem přesvědčený, že to není jen jednorázový výkyv. Darujme.cz totiž nezprostředkovává jen jednorázové online darování, ale je to nástroj, který umožňuje darovat pravidelně a díky kterému se dobročinné organizace učí pracovat se svými dárci a tím budovat svou nezávislost a stabilitu. A když jsou takových organizací stovky jako nyní, už to jsou silné pilíře demokracie. Poslední rok byl pro spoustu z nich příležitostí, jak se toto naučit, navíc dárci si také vytvořili jistý návyk na online darování.

Koronakrize nasvítila a zesílila nová dárcovská témata, třeba život samoživitelů, ale v posledním složitém roce lidé darovali online mnohem více i na „necovidové“ sbírky. Nový trend je třeba dárcovství menším médiím. Ukázalo se, že tato nezávislá média mohou získávat peníze na svou práci díky nezištným pravidelným darům čtenářů.

Jak a kam vlastně dobře směřovat dary v této složité době?

Obecně lze říct, že jsou dva způsoby, jak můžeme v krizi pomoci. Zejména velcí dárci se soustředí na příčiny, tedy usilují, aby jejich filantropie měla co největší dopad – může jít třeba o podporu testování. Druhý způsob je naopak pohled z jiné strany, odspodu: pomoc nemocnému sousedovi s nákupem nebo dar místnímu malému divadlu, aby přežilo zlé časy. Tyto dva způsoby pomoci se nevylučují, ale doplňují. Začít pomáhat ve svém okolí, kde to dobře znám, je dobré filantropické pravidlo číslo jedna, pokud se někdo rozhodne darovat svůj čas, znalosti či peníze poprvé.

Pokud bys měl jmenovat jedno přehlížené téma, na které by dárci měli nyní více dbát, které by to bylo?

Podle mě je to kultura, která se bohužel dostala dost mimo zájem, a přitom je její podpora v této těžké době zásadní.

Nadace Via čerpá peníze pouze od soukromých dárců, nikoliv ze státních zdrojů. Jak se situace, kdy se mnoho firem dostalo kvůli covidu do finančních potíží, dotkla finanční stránky organizace?

S přibývající únavou a ekonomickými problémy firmy i lidé škrtí své rozpočty, navíc jsme nemohli uspořádat tradiční dobročinnou aukci. Nebylo to vždy snadné, ale díky obrovské důvěře a velkorysosti našich dárců a také obrovskému nasazení kolegů v nadaci jsme mohli naši podporu naopak navýšit. Jen loni odešlo z nadace přes 45 milionů korun v grantech, což je skoro trojnásobek oproti předešlému roku, kterými jsme podpořili 442 projektů.

Co ses během uplynulého roku dozvěděl o české společnosti? Přinesla krize také něco pozitivního?

Z našich dat už několik let vidíme, že občanská společnost ve vsích a městech posiluje. Přibývá aktivních lidí, spolků a neziskovek, což se během koronakrize podle mě potvrdilo. Skvělou práci odvádí také řada starostů a zastupitelů. Zaujalo mě také, jak docházelo k propojení různých sektorů. Tady vidíme v nadaci naději do budoucna. V době sociálních sítí, které nás uzavírají v našich myšlenkových světech a potvrzují nám naše touhy a názory, je propojování odlišných lidí obzvlášť důležité. Obecně se nesoustředíme na problémy a jejich řešení, ale podporujeme potenciál lidí a jejich spolupráci, což v konečném důsledku mimo jiné pomůže i k řešení problémů.

Na druhé straně se ale ukázalo, že v mezinárodním srovnání jsme neobstáli. Obávám se, že nezvládnutí pandemie zanechá šrámy na české společnosti. Jsou to tragické osudy tisíců rodin, kterým zemřel jejich blízký. Spousta zdravotníku je psychicky na dně. Řada lidí zchudla a hrozí jim dluhová past. Společnost je rozklížená, dále se rozděluje a ve volbách mohou uspět extremistické strany. Myslím, že právě nyní prožíváme tragické dny, které jednou budou v učebnicích.

V Česku je dle srovnání s ostatními evropskými zeměmi obecně vysoká míra nedůvěry mezi lidmi i vůči politice, a ta se zřejmě dále prohlubuje. Osobně si myslím, že česká společnost je v řadě věcí v posledních letech mimořádně úspěšná, ale obávám se, že nezvládnutí pandemie bude mít dopad na – už tak nízké – české sebevědomí.

Jakou roli má podle tebe Nadace Via v krizích, jako je tato, a čím může do budoucna přispět ke zvládnutí obdobných situací?

Svět i bez pandemie uhání rychlým tempem. Koronavirus je možná jen zatěžkávací zkouškou. Západní společnost v ní příliš neobstála, na rozdíl od východu Asie, jehož vliv sílí. Velkým tématem bude dopad nových technologií, které už dnes začínají ovládat naši pozornost a ovlivňovat naše myšlení. A brzy přijdou otázky, kde leží hranice mezi technologií a lidskostí. Je spousta věcí, o kterých se mluví zatím málo a zní dnes jen těžko představitelně. Tak například: v některých afrických městech  bude na konci století žít 60, možná 90 milionů obyvatel. Když k tomu přidáme změny klimatu…

Řada změn přijde zcela nečekaně, ze dne na den, podobně jako koronakrize. Tyto změny se podle mě nebudou dít kdesi za hranicemi, ale budou dopadat na naše každodenní životy. Právě ukotvení obyčejného a radostného života v komunitě lidí okolo svého bydliště a filantropie, což je v nejširším slova smyslu láska k člověku, mohou být odpovědí na tuto roztěkanou a křehkou dobu.

Nadace je tu pro to, aby byla pevným, stabilním bodem, který svým dílem v krizi podpoří, co je právě třeba. Díky našim dárcům můžeme tento pevný bod trpělivě budovat, aby obstál v bouřlivých časech po další desítky let.