Se Šimonem Fialou jsme se sešli v kavárně kousek od Nuselských schodů, místa, jehož zvelebování zasvětil během posledních pěti let velkou část svého volného času. Začínal sám sběrem odpadků, dnes má iniciativa Přátelé Nuselských schodů téměř dva tisíce sledujících na Facebooku a stejně tolik lidí navštívilo zářijové Zažít město jinak, největší akci, která na schodech probíhá. Významným počinem Šimona a dalších dobrovolníků bylo vytvoření a osázení terasovitých záhonů podél schodů a vybudování místa k posezení u kapličky pod schody. Tím ale Přátelé Nuselských schodů nekončí a stále hledají způsob, jak na místě, které funguje spíš jako spojnice než místo k zastavení, budovat sousedskou komunitu a jak přimět radnici městské části, aby si péči o tento veřejný prostor vzala za svou.

Proč jste se začal zajímat o Nuselské schody?

V roce 2015 jsem se nastěhoval do sdíleného bydlení v ulici Bělehradská, přímo pod Nuselské schody. Byla to pro mě první zkušenost s bydlením v centru, protože předtím jsem bydlel a teď už zase bydlím na Ládví, což je sídliště, úplně jiný typ prostoru. A najednou jsem žil v historickém městě, kde mi imponovaly velkorysé ulice a krásné domy. Nuselské schody jsem v té době už znal, protože nad nimi dřív bydlela moje přítelkyně, nynější žena, která mě tam párkrát vzala.

Jde o neobvyklý veřejný prostor, který vznikl jako spojnice Královských Vinohrad s nádražím Královské Vinohrady. Šlo vlastně o noblesní třídu dimenzovanou na davy, které tudy budou proudit z Vinohrad dolů k nádraží a naopak. Nádraží ale už 80 let neslouží a Nuselské schody úplně přišly o svůj význam a účel. Přitom jde opravdu o grandiózní veřejný prostor, široké korzo s elegantním zábradlím a působivým výhledem z kopce. Město o něj ale nestálo, radnice Prahy 2 ani pražský magistrát do něj téměř neinvestovaly a nechaly ho udržovat jako druhořadou „komunikaci“, jak tomu ve svém žargonu říkají.

Co pro vás bylo impulsem začít se v místě občansky angažovat?

Dělal jsem předtím doktorát ze sociologie na téma sociálních hnutí, v jehož rámci jsem pořád psal o městských aktivistech. Tak mě napadlo, že bych si to mohl také sám vyzkoušet a získat tím zajímavý vhled do tématu. Prvotní myšlenkou bylo vytvořit facebookovou stránku Nuselských schodů, kam by lidé dávali fotky a sdíleli zážitky s tímto místem spojené. Rychle jsem zjistil, že aby lidi na stránku chodili, muselo by je tam něco přivést. Došlo mi, že aby si stránka zasloužila pozornost lidí, musí vyvíjet nějakou aktivitu. Zkusil jsem udělat spontánní úklid odpadků, kterých tam bylo tehdy opravdu hodně, a fotku z úklidu jsem sdílel na Facebooku. Odezva přátel a známých byla výrazná. Tak jsem si řekl: potenciál tam je, jen to správně uchopit.

Teď už ale odpadky nesbíráte sám, máte kolem sebe širší tým lidí, který vám s aktivitami pomáhá. Jak náročné bylo vybudovat z Přátel Nuselských schodů komunitu?

Důležitý moment nastal, když jsem potkal další lidi, které péče o schody zaujala a kteří to začali dělat se mnou. Vedle mě jsou nejaktivnějšími členy Karolina Mendlová, která si mimo jiné vzala na starost organizaci akce Zažít město jinak a správu sociálních sítí, a Honza Sedlák, který nemá rád facebooky, ale umí vždy zařídit, co je potřeba. A pak pár dalších lidí – někdo rád sází, někdo pořádá akce, někdo fotí, někdo opravuje.

Člověk vlastně nikdy neví, kdo se zapojí a kolik naděje má smysl do něj vkládat. Bavili jsme se třeba se stovkou lidí, které to nejprve hrozně zaujalo a pak už jsme je nikdy neviděli. Někteří naopak přišli na jednu akci a od té doby se pravidelně zapojují. Máme vlastně takové okruhy. Je nás tři až pět, co se scházíme a řešíme dění kolem schodů nějak aktivně, pak zhruba 20 lidí, kteří přijdou pomáhat přímo na akce, další stovka jsou pravidelní návštěvníci a další jsou aktivní třeba jen na Facebooku. No a na naši největší akci, kterou je Zažít město jinak, přijdou třeba dva tisíce lidí a přibývají na to konto i sledující, respektive přátelé na facebooku. To mě přivádí k tomu, jak se může někdo stát „přítelem Nuselských schodů“. Nemáme žádné formální členství – prostě pokud se tak kdokoliv cítí, může se k nám přidat a dělat v rámci iniciativy to, co ho nejvíc baví nebo pro co má talent.

To jsou ale hezká čísla!

Taky je za tím hodně práce a to, že jsme se nevzdávali. Na první akce třeba nepřišel vůbec nikdo, dorazil jsem jen já a moje žena. Já jsem začal uklízet, žena protestovat, že nebude uklízet cizí nepořádek, a odešli jsme domů (smích). Ale mě to neodradilo a zkoušel jsem to dál a pak se to chytlo. Posléze jsme se spojili s již zavedenými značkami, jako je celorepubliková akce Ukliďme Česko. Na to pak už lidi slyšeli.

Aktuálně už u Nuselských schodů nebydlíte. Odstěhoval jste se s pocitem, že už to tady může fungovat bez Vás?

Tím si nejsem jistý, právě proto to dělám doteď. Ale možná je to jen můj pocit. Nikdy jsem se neodvážil to úplně pustit, bojím se, že to, co se nám podařilo nastartovat, zase vyšumí. A taky mě pořád baví zavolat na radnici, připomínat, že na Nuselských schodech nemají hotovo, předkládat návrhy, jak by to na Nuselských schodech mohlo fungovat líp. Někdy se to povede, někdy člověk narazí na absolutní bariéru. Obzvlášť ze začátku vůbec nechápali, o co se snažíme. Teď už jsme si s radními a úředníky vytvořili vztah, ale je takový zvláštní: kritizujeme je a přitom od nich bereme grantové peníze (smích). Pravidelně podáváme žádosti do programu drobných grantů v oblasti životního prostředí, takže i jim vděčíme za to, v jakém rozsahu můžeme fungovat. Kdysi jsem v nějakém článku o aktivismu našel pojem „performativní kritika“. Myslím, že to je přesně to, co děláme. To, že se o lokalitu musíme starat my, je jasným důkazem toho, že radnice nedělá svoji práci dostatečně. A to, že jsme na schodech byli schopni během jednoho dne nasbírat plnou korbu náklaďáku odpadků, je taky na pováženou. Bavíme se o centru města, Praze 2, nejbohatší čtvrti v republice, a přesto se tu válí odpadky, stromy zachází na nedostatek údržby a každá vertikální plocha je posprejovaná. Takže s těmito fakty radnici konfrontujeme a neváháme o nich napsat, že něco někde nezvládli.

Radnice tedy podle vás není dodneška schopná pečovat o lokalitu pořádně?

Už se to myslím zlepšilo. Ale docházelo třeba k tomu, že městská část objednala úklid a úklidová služba vyčistila jen samotné schody. To, co spadlo za zábradlí, už tam nechala. Takže jsme město postupně přiměli k tomu, aby úklid zlepšili.

Jaké další aktivity kromě úklidu jste na schodech zrealizovali?

Přemýšleli jsme, co všechno se dá na schodech dělat. Uklidili jsme odpadky, co dál? Můžeme zorganizovat sousedský piknik, vysázet kytky, uspořádat Zažít město jinak. Postupně jsme tedy naplnili místo akcemi a došli k tomu, že jej chceme nejenom oživovat, ale taky celkově zlepšit, dostat do formy. Ideální by bylo přijít na radnici a říct jim: „zlepšete to“. Ale takhle to bohužel nefungovalo. Například jsme přišli s návrhem udělat park u kapličky. Na radnici nám řekli, že leda když to uděláme sami. Mysleli si, že už o nás nikdy neuslyší, ale o pár měsíců později už měli na stole žádost o grant. Nakonec se ukázalo, že sami skutečně všechno udělat nemůžeme, tak jsme to zrealizovali společně: radnice nechala postavit plot, ohraničila záhon a připravila půdu, my jsme se chopili sázení a zajistili mobiliář. A podobným způsobem jsme se posouvali dál. Další prostředky jsme dostali od Nadace O2 či Nadace Via. Dohromady jsme za dobu naší existence posbírali asi 200 tisíc korun, které jsme postupně investovali do tohoto místa.

Od úklidových brigád jste se tedy postupně dostali až k sousedským setkáváním…

Ono se to vlastně všechno prolíná. Úklidy odpadků byly první, protože jsou nejjednodušší na zorganizování, člověk si koupí rukavice a pytle a je to. Když bylo uklizeno, přemýšleli jsme o tom, jak změnit místo samo o sobě, jak tam udělat něco trvalého, jak udělat z „nemísta“ místo a z komunikace veřejný prostor. Jeden z našich cílů je Nuselské schody tematizovat, udělat z nich fenomén, aby zde vzniklo místo setkávání a z lidí, co tu žijí, se stali patrioti, kteří se o to místo budou starat. To se tedy podařilo tak na půl, pořád bojujeme s tím, jak lidi propojit. Nuselské schody nejsou úplně vhodné k systematickému setkávání, jde o místo tak veřejné, že neumožňuje, aby se v něm scházeli přátelé a sousedi, jako v nějakém vnitrobloku. Potkávají se tam pořád cizí lidé. Takže jsme se zaměřili spíš na to, jak s ním pracovat skutečně jako s veřejným prostorem. Tak vzniklo například zmíněné parkové posezení u kapličky. Náš argument byl: jde o sakrální prostor, takže si zaslouží, aby tam nebyl psí záchod, ale nějaké důstojné zákoutí, kde si člověk může sednout a meditovat. A s tím jsme šli na radnici. Celý prostor jsme si rozdělili na takové zóny podle toho, co komu katastrálně patří a co má jaký potenciál. A postupně jsme ty jednotlivé části začali řešit. Začali jsme u kapličky a další rok jsme se věnovali pásům zeleně podél schodů, které se nám jevily jako méně jednoduché, protože patřily magistrátu, zatímco prostor u kapličky patřil Praze 2. A pak jsou místa, se kterými jsme nehnuli do dneška, protože patří třeba Českým drahám, se kterými není řeč.

U Nuselských schodů se nachází ještě jeden unikát, historická roubenka. Ta do vašeho konceptu také nějak zapadá?

Jak jsme si pomyslně prostor rozdělili na nadějný, středně nadějný a beznadějný, tak roubenka je jednoznačně beznadějná. Patří nějakým neprůhledným skupinám, jsou s ní spojené korupční kauzy. Není prázdná, provozuje ji správce na pronájem. Ale domluvit se s nimi nedá. Nejsou schopni ani opravit zeď, aby cihly nepadaly do našeho záhonu. Považujeme to za velké selhání systému – je to podobný případ jako známá budova vyšehradského nádraží. A podobný příklad je Kaple sv. Rodiny u Nuselských schodů, která byla postavena v roce 1755 měšťanem Karlem Leopoldem Beptou, pak byla zřejmě znárodněná a následně zrestituována, čímž došlo k tomu, že v současné době má 13 vlastníků. Takže to je také bezvýchodná situace. Kaple teď sice vypadá celkem dobře, ale tak za deset let bude také potřebovat rekonstrukci a nikdo není připravený ji udělat.

Neuvažoval jste o vstupu do komunální politiky, neusnadnilo by vám to vaše komunitní aktivity?

Když jsme jako Přátelé nuselských schodů začínali fungovat, tak nám nejvíc pomáhali Zelení, například s úklidy. Takže jsme se s nimi propojili a já do nich posléze i vstoupil a dodneška jsem členem strany. Ale vždycky jsem měl na zřeteli hlavně Nuselské schody, v politice jsem se úplně nenašel a třeba kandidaturu na Praze 2 jsem nikdy nezvažoval, taky proto, že jsem tady nikdy neměl trvalé bydliště. Myslím, že na Praze 2 je přetlak zajímavých osobností, a i mezi Zelenými je hodně lidí, kteří tu mají opravdu dlouhou tradici, takže bych jim ani nemohl konkurovat. V tomhle ohledu jsem byl vždycky spíš přítel Nuselských schodů než Zelený.

Zastavme se ještě krátce u vašeho hlavního počinu, osázení bočních pásů podél schodů květinami.

To byla asi naše největší dosavadní akce. Posilněni předcházejícím úspěchem se založením parku u kapličky ve spolupráci s Prahou 2 jsme oslovili TSK (Technická správa komunikací, pozn. red.), správce schodů samotných s tím, že zvelebíme opomíjené pásy zeleně souběžné se spodní částí Nuselských schodů. Ti nám dali takový neformální souhlas, něco ve smyslu, že nejsou proti, což nám umožnilo získat na projekt veřejné peníze. Sázení proběhlo jako veřejný happening, kterému ale přecházela náročná příprava. Abychom předešli splavování zeminy v prudkém svahu, museli jsme tam vytvořit hatě, takové terásky. Na celou realizaci jsme měli asi 80 tisíc, takže jsme uvažovali, že půlka padne na kytky a půlka na zemní práce – překopání pásů zeleně, haťování a dovezení 10 tun hlíny. Začali jsme poptávat řemeslníky a dozvěděli jsme se, že s tímto rozpočtem udělají sotva jednu stranu, a to ještě spíš za 60 tisíc. Už to vypadalo, že snad tu dotaci vrátíme, když jsme nakonec sehnali dva kluky, kteří byli ochotni udělat zemní práce za 60 tisíc komplet, což byl trochu zázrak. Ale stejně nám zbylo jen 20 tisíc na kytky, kterými jsme potřebovali pokrýt plochu 250 metrů čtverečních. Východiskem byla sbírka na Darujme.cz, během které jsme vybrali dalších 20 tisíc korun od lidí, kteří s námi sympatizují, takže jsme dohromady získali 40 tisíc korun, za které jsme vysadili zeleň, kterou tam dnes můžete vidět. Takový trochu divočejší porost, kombinace trvalek a keřů – skvěle to pro nás vybrali a za účasti dobrovolníků zrealizovali přátelé ze spolku Street Gardening.

Takže všechno nakonec dobře dopadlo! Zažil jste někdy momenty, kdy se vám nedařilo a kdy jste chtěl svoje aktivity vzdát?

Abychom mohli kytky zalévat, máme na schodech velký barel. Vyměnili jsme na něm postupně už asi pět kohoutků, které někdo rozbil nebo ukradl. Lavičky a židle, které na Nuselských schodech máme, musíme každou chvíli opravovat nebo nahrazovat. Člověk bohužel prostor nedokáže pořád udržovat jen ze svých zdrojů. Žádat o peníze na údržbu existujícího je o hodně těžší, než na vybudování něčeho nového – je složitější odůvodnit přínos. Jsem rád, že Nadace Via nás v tomto pochopila a podpořila nás.

Jak vnímají vaše aktivity sousedé, obyvatelé domů kolem Nuselských schodů?

To vlastně nevím, protože centrum města je hodně anonymní, není možné jen tak přijít za sousedy a zeptat se. Některé lidi ze sousedství už známe, protože tam chodí častěji a různě se zapojují do našich aktivit. Pak jsou tady třeba lidé, kteří bydlí na ubytovně v ulici Pod Nuselskými schody. Někteří z nich se také zapojují, ale občas trochu destruktivním způsobem, jedna parta se třeba pouští do různých kutilských prací, které ale nikdy nedotáhnou (smích). Na druhou stranu vnímáme pozitivně, že už nějak cítí, že jim to místo patří a že by se o něj měli starat. Pak je tu taková skupina angažovaných lidí, které zajímají lokální iniciativy obecně, jako jsou třeba Probuďme Nusle či Nuselské schody, tak se zapojují do všech, nehledě na to, jestli se odehrávají na Praze 2, 4 nebo jinde. A pak jsou tady právě ti sousedé, které se nám nikdy nepodařilo plošně oslovit, protože nevíme, jak na ně. My fungujeme hodně na Facebooku, posíláme newsletter a občas vylepíme nějaký plakátek. Jinak ale reálně nejsme schopni přímo komunikovat s lidmi, co tu bydlí, pokud si nás nenajdou sami.

Hejtry vysloveně nemáte?

Naše aktivity jsou naštěstí takové, že se proti nim nedá nic říct. Je to spíš až kýčovitý. Člověk přidá na schody další židličku a na facebooku dostane pár lajků (smích). Ale obecně máme dva typy hejtrů. Jedni nechápou, proč se zabýváme Nuselskými schody, proč radši neděláme něco jiného. A druzí jsou pejskaři, kterým jsme ubrali kus prostoru, kde mohli venčit. My to vnímáme tak, že veřejný prostor je prostě nějak distribuovaný a občas musíte někomu ubrat, abyste mohli jinde přidat. Stejně jako jsme ho ubrali bezdomovcům a různým nočním živlům, kteří už se tam necítí tolik jako doma, když je prostor udržovaný. S některými sousedy se zase třeba neshodneme na potřebě parkovat na chodníku. O veřejný prostor se prostě lidi vždycky trochu přetahují.

Takže ani na úklidu míst k posezení sousedé neparticipují, úklid mobiliáře jde taky za vámi?

Jsme domluveni s čajovnou, která nám vyjde vstříc vždy, když něco potřebujeme. Můžeme si u nich načerpat vodu do barelu, nechají nás napojit se na elektřinu při Zažít město jinak, byť jim tam občas vyhazujeme pojistky. Myslím, že je důležité spolupracovat s místními podniky, které mají také zájem na tom, aby prostor nějakým způsobem fungoval. Vedle čajovny jsou další restaurace, jsou tu starokatolíci, kteří provozují kapličku, na Bělehradské se rozmohlo spoustu hipsterských podniků… Ty všechny je důležité do projektu angažovat, protože mají sílu to tu dlouhodobě táhnout.

Jaké jsou vaše další plány s Nuselskými schody?

Domluvili jsme se s Technickou správou komunikací, kteří jsou správci zeleně, že na schodech obnoví stromořadí. K čemuž jsme došli tak, že jsem na toto téma sepsal petici. Získali jsme na ní nějaké podpisy, ne moc, ale stačilo to, aby ji vzala na vědomí městská část a předala ji magistrátu. Magistrát petici předal TSK a tam skončila na stole metodika péče o zeleň. Tím se nám podařilo Nuselské schody zařadit do výběru asi pěti vytipovaných pražských lokalit, které by měly v blízké době projít významnější revitalizací.

Když jsem se pod Nuselské schody před pěti lety nastěhoval, stromů tu bylo o dost víc a nacházely se v o dost lepším stavu. Ale čtyři obzvlášť suché roky za sebou si vybraly svoji daň. Navíc to místo je jižně orientované, takže stín stromů je tam opravdu potřeba. V TSK zadali dendrologický posudek a konstatovali, že všechny zdejší stromy jsou buď havarijní, nebo dožívající a mají být odstraněny v horizontu pěti let. Tak jsme jim dali jasně najevo, že za každý strom, který půjde pryč, očekáváme jeden nový. Jenže to není jen tak, podél schodů se táhnou všemožná vedení, elektřina, plyn, trativody. Bude tedy třeba sítě přeložit a sjednotit. A do toho vyšly najevo další defekty, půjde tedy o nákladnou akci za desítky milionů. Dle dohody s TSK by měla realizace začít příští rok. Držíme si palce, aby nám to v souvislosti s covidem a revizí veřejných rozpočtů zase neškrtli!

Facebook Přátelé Nuselských schodů

gallery image_source= „selected“ ids= „36970,36972,36974“