“Chceme v Nadaci Via podporovat ty, kteří tvoří jakési ostrůvky optimismu a naděje a jsou příkladem pro ostatní,” říká nový ředitel Nadace Via Zdeněk Mihalco. Ve funkci od 1. října nahrazuje Jiřího Bártu, který Nadaci Via vedl 22 let. Jaká nová témata nadace otvírá či jaká bude nová nadační role bývalého ředitele Jiřího Bárty se dozvíte v následujícím rozhovoru.  

Prvního října se staneš ředitelem, ale v Nadaci Via nejsi žádným nováčkem, vystřídal jsi zde během svého působení už několik pozic. Můžeš popsat svoji cestu nadací? 

Do nadace jsem přišel před takřka pěti lety poté, co jsem strávil deset let na různých pozicích v médiích. Ze dne na den jsem se tehdy rozhodl zkusit něco jiného. A kombinace smysluplné práce a týmu skvělých kolegů mě přiměla zůstat mnohem déle, než jsem původně čekal. Téma Nadace Via je mi mimořádně blízké. Sám pocházím z Bruntálska, kde je aktivních lidí, kteří se zajímají i o život za zdí svých domů, opravdu třeba. A navíc, Via znamená cesta a sám se nejlíp cítím vždy, když jsem na cestě. Ať už po světě, nebo po českých vsích a krajině.   

Dosavadní ředitel Jirka Bárta odchází po neuvěřitelných 22 letech, takže nadaci čeká významná změna. S jakými plány do role ředitele vstupuješ?  

Základní směr nadace určitě měnit nechceme. Hlavním tématem zůstává podpora lidí, kteří společně mění místo, kde žijí. Jsou to lidé, kteří jsou schopní svou energií a nápady proměňovat svá sousedství. Ukazují, že věci lze vzít do svých rukou, že v Česku věci změnit jdou. To oni pořádají různá sousedská setkání, pouliční koncerty, diskuse o důležitých tématech, chrání veřejný zájem nebo opravují drobné památky a dávají při tom lidi dohromady. Vzniká tak sociální kapitál, tedy nové společenské vazby. Díky nim zkrátka ubývá míst, kde „chcípl pes“. Vytvářejí místa, kde je opravdu radost žít – sousedé se tam znají, víc si důvěřují, tolik se nestěhují pryč, nebo se tam dokonce vracejí. Zároveň vytvářejí jakési ostrůvky optimismu a naděje a jsou příkladem pro ostatní. 

Místem setkávání se v obci Vrbice na periferii Středočeského kraje stal odsvěcený chátrající kostel.

Mezi jedinečné přístupy Nadace Via patří to, že nehledáme problémy, ale spíše příležitosti v českých obcích a lidi s potenciálem, které se snažíme podporovat a kterým se chceme stát průvodci na jejich cestě. Ti to však často nemají jednoduché, protože se snaží rozčeřit léta nehybné vody. A tak jim dáváme malé granty a propojujeme je s ostatními, aby věděli, že v tom nejsou sami. Takových projektů – ať už dětí, spolků nebo přímo obcí – podpoříme nejméně stovku za rok. Ono to na první pohled vypadá, že jde jen o pár bláznů, ale když jsou takových bláznů stovky, které navíc přitahují další tisíce, tak tvoří základy skutečné svobodné společnosti, chrání demokracii a přetvářejí Česko v sebevědomou zemi.  

Taková změna nejde udělat přes noc ani za rok, proto chceme být trpěliví a v této podpoře vytrvale pokračovat. 

Za 22 let, co nadace funguje, se společnost přeci jen posunula. Chystají se v podpoře nějaké novinky? 

V poslední době nám chodí mimořádné množství žádostí o podporu, které bohužel nestačíme uspokojovat. Spolky na malých městech jsou už leckde daleko a potřebují více než jen startovací granty. Víc než dříve proto chceme společně s nimi hledat cesty k tomu, jak mohou zajistit svou udržitelnost. Proto také jako nadace nedáváme pouze finanční granty, ale snažíme se pracovat na osobní bázi a podporovat tyto lidi na míru tak, jak zrovna potřebují.  

Zájemcům o podporu nabízíme nejen finanční granty, ale také vzdělávání a individuální přístup.

Navíc otevíráme dvě nová témata. Tím prvním je podpora lidí, kteří chtějí vstoupit do komunální politiky. V minulých komunálních volbách totiž uspěla řada ze spolků a lidí, které jsme v minulosti podpořili a kteří začínají odspoda měnit českou politiku. Ale nemají to vůbec jednoduché. Chceme je proto podporovat vzděláváním i propojováním s těmi, kteří už v politice nějakou dobu úspěšně působí. A zároveň chceme úspěšnými příklady ukazovat, že vstup do komunální politiky nemá být terčem nedůvěry, ale naopak že tito lidé za svou odvahu a práci zasluhují respekt. Bez odpovědných zastupitelů a radnice otevřené lidem totiž dobrá sousedství nevzniknou. 

A to druhé téma? 

Druhé téma je dost složité už nějakou dobu k němu děláme rešerše, abychom jej vzali za správný konec. Říkáme mu „naše krajina“. Rádi bychom ve větší míře podporovali skupiny aktivních lidí, kteří pečují o krajinu: může jít o obnovu alejí, tůní, ale i větší projekty zadržující vodu v krajině, na které přispějeme grantem, ale také pomocí odborníka. Místní lidé si tím, že projekty sami vytvářejí, budují ke krajině vztah. A tyto malé projekty také přispějí k různorodosti krajiny, kterou dnes tvoří spíš jednolité prašné lány. Zároveň dodávají krajině nezaměnitelný český charakter všech těch kroutících se polňaček, studánek, křížků a laviček s krásným výhledem do polí.   

Drobné církevní památky, polní cesty a remízky tvoří nezaměnitelný ráz naší krajiny.

Už dnes v českých obcích vznikají první sousedské spory například o vodu z vysychajících studen. To je jeden z prvních praktických dopadů onoho sousloví “změna klimatu”, které je pro řadu lidí zatím příliš neuchopitelné. Bohužel to je ale zřejmě teprve začátek a toto téma bude naše každodenní životy ovlivňovat víc a víc.  

Důležitým tématem nadace je tradičně rozvoj filantropie. Kam se posouvá podpora v této oblasti?  

Pokud se má česká společnost zvedat, je nezbytné, aby přibývalo osvícených dárců věnujících své peníze či energii na dobrou věc. Díky naší službě Darujme.cz lidé v Česku letos darují online zřejmě přes 120 milionů korun a toto číslo každoročně roste. K filantropii také vedeme děti a mladé lidi přímo na školách a myšlenky dárcovství chceme více než dříve šířit mezi střední a menší firmy mimo velká města. Hledáme také inovativní možnosti dárcovství – například se chystáme podporovat dobročinnost skrze takzvaný gamestreaming, tedy hráče počítačových her, které online sledují desetitisíce lidí.

Benefiční akce na podporu dobré věci se učí organizovat děti a mladí lidé do 26 let v programu Dobro-druzi.

Budeme se také více soustředit na zaměstnaneckou filantropii. Vyvinuli jsme aplikaci, která firmám umožňuje nabízet darování jako benefit – zaměstnanci dostanou od firmy příspěvek třeba 5 000 Kč a sami se rozhodnou, komu je ve svém okolí darují. Už dnes tento způsob využívají dvě české nadnárodní firmy, díky kterým odesíláme granty neziskovkám třeba na jihu Španělska či v Istanbulu. 

Takže Via se vydává na cestu i mimo Česko? 

Tento mezinárodní přesah je pro nás důležitý. Před 22 lety bylo nemyslitelné, že by nadace založená v Česku mohla podporovat rozvoj demokracie na západ od svých hranic, byť jsme se vždy snažili předávat know-how na východ. Osobně věřím, že 30 let po revoluci už čas nazrál a i my můžeme a máme alespoň občas podporovat aktivní lidi třeba i v Rakousku nebo Španělsku a vzájemně je propojovat. Poloha ve středu Evropy je k tomuto ideální a obohacující to bude pro všechny strany. 

Nadace připravuje také nový mezinárodní program. Jaký bude jeho cíl? 

Jak víme nejen z volebních výsledků, společnost se čím dál víc rozděluje. Ať už jde o generační příkopy, spory mezi starousedlíky a přistěhovalci nebo o nepochopení mezi městskými liberály, kteří uhání dopředu, a těmi konzervativnějšími, které technologické a globalizační trendy znejišťují.  

Chceme proto, aby tématem našeho mezinárodního programu byla polarizace. Rádi bychom vytvářeli odborné zázemí na toto téma a tuto odbornost předávali těm, kteří se snaží dávat dohromady lidi přímo v komunitách, kde je velké napětí mezi lidmi. A to nejen v Česku, ale i dalších evropských zemích, protože třeba v Polsku nebo Rumunsku je polarizace silná. 

Původně židovské město se v bulharské Sofii díky aktivnímu místnímu spolku proměňuje v uměleckou čtvrť.

Stěhování, chaos všech těch příležitostí, sociální sítě, to vše dnes komunitu oslabuje a lidé mají tendenci se uzavírat do svých komfortních zón. Dnes si často rozumíme více s kavárníkem z Amsterdamu, který nosí stejné tričko jako my a se kterým si vzájemně lajkujeme své posty na Facebooku, než se svým sousedem žijícím metr za zdí. Toto přemosťování a setkávání odlišných lidí, kteří by se jinak nepotkali, je proto jedna z věcí, na kterou se chceme soustředit. V podstatě se chceme stavět do protikladu k tomu, co s námi dělají sociální sítě. Tedy umožňovat setkávání nikoliv lidí, kteří jsou si podobní, ale naopak těch, kteří mají odlišné názory, věk či společenský status. 

Nadace Via je výjimečná tím, že nečerpá státní ani evropské peníze, a je výhradně financována soukromými dárci a firmami. Bude tento trend pokračovat i v následujících letech?  

Toto je základní princip naší práce a rozhodně jej chceme zachovat a posilovat. Právě proto můj předchůdce Jirka Bárta zůstává v nadačním týmu a povede kampaň za navýšení nadačního jmění. To znamená, že v následujícím roce a půl budeme dárce žádat o dary do našeho kapitálu. 

Dnes v něm má nadace přes 65 milionů korun, vlastní několik nemovitostí a investuje do cenných papírů. Výnosy, které nyní tvoří až 3 miliony korun ročně, dnes částečně pokrývají náš provoz a také přispívají na přímou práci s podpořenými. Naším cílem je získat do dvou let dalších 25 milionů, které budeme dále investovat.  

Dobročinná aukce, tradiční benefiční akce, jejíž výtěžek putuje na podporu podpořených v programech Nadace Via.

Na co se v nové funkci nejvíc těšíš a čeho se naopak obáváš?  

Těším se na práci s týmem skvělých lidí, kteří mají zápal do své práce i řadu profesních zkušeností. A naopak respekt cítím k práci našich předchůdců. Nedávno jsme v rámci příprav na zmíněnou kampaň do nadačního jmění dělali průzkum mezi českými filantropy, ze kterého vyšlo, že se Nadace Via těší mimořádně vysoké důvěře dárců. To je velký závazek pro budoucnost – aby se nám tuto důvěru dařilo držet a aby si naše práce udržela vysoké profesní standardy.  

Také proto se v poslední době hodně zabýváme analýzou toho, jaké dopady naše práce má. Jedna věc je, že změny vidíme na vlastní oči, ale spousta souvislostí se děje pod povrchem. Snažíme se proto naši podporu nastavovat tak, abychom ji ověřovali z nezávislých dat a průzkumů a díky tomu naši práci stále vylepšovali. Musím říct, že toto sledování dopadu je komplikovaná věc, kde hraje roli spousta faktorů. Už jsme se párkrát dostali do slepých uliček a postupně se to učíme.  

Za několik let práce pro Nadaci Via jsi jistě potkal desítky inspirativních lidí a navštívil desítky zajímavých míst, které nadace podpořila. Kdybys měl vybrat dvě tři “srdcovky”, co bys vybral? 

Vzpomínám na vůbec první navštívený projekt, když jsem přišel do nadace. Ve Velvarech tehdy obnovovaly desítky dobrovolníků zničenou prvorepublikovou plovárnu. Dnes, po pěti letech, je to krásné místo, a tehdejší lídr této proměny je úspěšným starostou. Na druhém místě bych jmenoval naše víkendové výlety, kdy vyrážíme s našimi dárci, často úspěšnými byznysmeny, na cesty po Česku a navštěvujeme ty, které podporujeme. Potkají se tak lidé, kteří jsou ve svých životech úspěšní, byť každý jiným způsobem. Jsou to mimořádně obohacující setkání. 

V obci Suchá Rudná na Bruntálsku se místní společnými silami pustili do vybudování altánu na návsi.

Největší srdcovkou ale zůstávají Jeseníky, odkud pocházím. Je radost vidět, jak se ten kraj díky pár prvním pionýrům probouzí. Za našimi podpořenými občas jezdíme dlouhé hodiny, do pohraničí, do zapadlých vsí, až kamsi na konec světa. Právě podporou úžasných lidí žijících trochu ve skrytu mě Nadace Via vždycky přitahovala. Připadá mi totiž, že konec světa často není konec, ale začátek. 

Zdeněk Mihalco (36) pracoval 10 let v médiích, a to jako redaktor a editor Aktuálně.cz, Hospodářských novin nebo časopisu Forbes. Od roku 2015 pracuje v týmu Nadace Via, v posledních dvou letech byl programovým ředitelem. Od 1. října 2019 je ředitelem Nadace Via. 

Rozhovor vedla Hana Sedláková, manažerka komunikace a PR Nadace Via.