Rozhovor s Emilia Ciurchea, která byla účastnicí mezinárodního programu ViabilityNet 3.0 pro místní komunitní lídry. Dozvíme se v něm, na co se zaměřoval její komunitní projekt a proč se orientují právě na práci s diasporou.

Komunitní projekt, který jste realizovala v rámci programu ViabilityNet 3.0, byl zaměřen na zapojení rumunské diaspory (skupina lidí žijící trvale mimo zemi původu, pozn. překl.) do lokálních aktivit a na podporu místní komunity. Mohla byste  projekt stručně shrnout?

Z našeho regionu pochází velká diaspora, žijící v různých částech světa. S pádem komunismu velká část průmyslu, továren a výroby zanikla. Mnoho Rumunů žijících v našem regionu pak bylo nuceno odcestovat do zahraničí. Náš projekt byl odpovědí na potřebu komunity, která volá po angažované diaspoře.

Během projektu jsme přišli na to, že jedním ze způsobů, jak diasporu aktivně zapojit, je nechat ji uspořádat tzv. ´Bikeathon´ –  je to jeden ze způsobů občanského zapojení, kdy lidé jezdí na kole pro konkrétní společnou věc (potřebnou v komunitě, pozn. red), a to nikoli v Rumunsku, ale v místě, kde aktuálně žijí.  Jeden Bikeathon se konal loni v německém Ingolstadtu. V jeho návaznosti jsme právě dokončili balíček pro organizátory Bikeathonů žijící v zahraničí.

Bylo těžké se dostat do kontaktu s členy diaspory?

Bylo a stále je. Začali jsme tím, že jsme natočili krátký film o třech rodinách žijících v zahraničí, které vysvětlují, jak jsou nebo nejsou zapojeny do komunity v Rumunsku. Jednou z nejtěžších věcí bylo přesvědčit je k účasti ve filmu.

V průběhu léta, kdy lidé z diaspory obvykle navštěvují své rodiny v Rumunsku, jsme se s nimi několikrát potkali.  Díky programu ViabilityNet 3.0 jsme si uvědomili, že by bylo nejlepší, pozvat je jen na šálek kávy – takže jsme dva dny věnovali právě tomuto – setkání u kávy byla naprosto skvělá a výrazně podpořila rozvoj našich kontaktů. Prostřednictvím těchto kontaktů nyní šíříme balíček pro organizátory Bikeathonů a někteří z nich ho již plánují realizovat.  Dále jsme v březnu spustili on-line platformu s názvem „Fagaras Country is HOME“.

Proč si myslíte, že bylo tak těžké diasporu zapojit?

Myslím si, že je to především díky tomu, že mnozí z nich nedůvěřují rumunským státním institucím. Nevládní organizace pro ně určitým způsobem též ztělesňují  instituci. Většina lidí uvádí, že je pro ně těžké vnímat nevládní organizace jako zcela finančně transparentní. To odráží obecnou nedůvěru občanů v rumunské veřejné instituce, které zpravidla nejsou dostatečně transparentní. Museli jsme je přesvědčit, že jsme důvěryhodní – každý rok zveřejňujeme výroční zprávu včetně finančního přehledu a nebo se můžou přijít k nám zeptat. Jakmile si uvědomí, že jsme důvěryhodní, je snazší je zapojit.

Další výzvou je také hledání správného časového harmonogramu a konceptu pro naše aktivity. Dost možná, ten který nyní zkoušíme, není ten nejlepší, ale bereme to jako proces učení, který bude trvat ještě řádku let. Díky programu ViabilityNet 3.0 jsem začala něco opravdu velkého a je pro mě skvělé vidět, že i během krátké doby (10 měsíců, pozn. red) už jsem něčeho dosáhla, aniž bych to očekávala.

Jaký dopad měl váš projekt na místní komunitu? Všimli jste si nějaké změny po skončení projektu?

Jednou ze změn je existence on-line platformy ´Fagaras Country  is HOME´, kam mohou lidé z diaspory posílat své příběhy, registrovat se jako dobrovolníci pro stávající projekty, rozvíjet své vlastní či darovat. Je to celé stále v procesu a nyní ladíme nejlepší možné způsoby zapojení. Platforma se však již objevila v tisku a zúčastnili jsme se i několika pořadů v místních médiích, což pomohlo zvýšit povědomí veřejnosti.

Komunitní káva byla další obrovskou změnou: místní shlédli náš film, slyšeli nás jak o projektu mluvíme, píšeme o něm na Facebooku i dalších sociálních médiích.  Uvědomili si, že se opravdu děje něco, co se jich přímo týká. A tou největší změnou jsou vztahy, rozvíjení kontaktů a budování důvěry. A nejen v nás, ale snad i u státních institucí.

 Jak bude projekt pokračovat?

Právě jsme dokončili studii ve spolupráci s Výzkumným ústavem ve Fagarasu. Letos v létě připravilo několik výzkumníků on-line dotazník, který se zaměřuje na trendy v diaspoře a informace o migraci. Hlavní myšlenkou této studie bylo porozumět lidem v diaspoře a zjistit proč chtějí darovat a jak chtějí být zapojeni. Plánujeme uspořádat veřejnou akci, na které představíme výsledky studie, a rádi bychom pozvali některé státní instituce, zástupce z diaspor, nevládních organizací a lidi z komunity. Rádi bychom všechny propojili, udělali něco společně a ukázali,  že to celé není jen o získávání peněz. Většina lidí v diaspoře totiž nechce jen darovat, ale chtějí se zapojit a vidět, že je jejich zpětná vazba důležitá. To je další obrovská změna a já už se nemůžu dočkat, až uvidím, co bude dál.