Proč udělal 29. leden výjimečným dnem pro české neziskovky, proč se rozhodl ze sociálních sítí udělat ty opravdu sociální a proč ho baví platit z Instagramu daň, řekl Umění darovat moderátor a filantrop Leoš Mareš.

Kdo nestrávil posledních dvacet let na jiné planetě, tomu nemohl uniknout zrod a zářivý růst jedné z nejzajímavějších českých celebrit, moderátora v rádiu i těch nejprestižnějších televizních a firemních akcí Leoše Mareše. Jeho energie a až surreálné pracovní tempo jsou proslulé, s bravurní lehkostí a profesionalitou ovládá své posluchače, čtenáře, svých 700 tisíc followerů na Instagramu, jejichž počet stále roste, i klienty prestižních značek. Na IG sdílí svůj soukromý život takřka jedna ku jedné, ale je to autentické, zábavné a inspirativní. Před čtyřmi lety ho napadlo poslat na filantropii tolik peněz, kolik měl sledujících na Twitteru. To bylo 29. ledna 2015 a poslal 20 222 korun. O rok později tomuto dni vymyslel jméno DobroDen a udělal z něj tradici. To už poslal 112 391 korun a o rok později 221 000 korun. Mezitím se stal hvězdou Instagramu, tak tam DobroDen přesunul a 29. ledna odeslal 482 215 korun. Letos 709 404 korun a přidala se k němu jeho manželka Monika s 278 tisíci. A přidaly se i tisíce dalších lidí. Říká o sobě, že má vnitřní hodiny. Má však v sobě evidentně i velice silný kompas, který jeho osobnost udržuje v integritě. Do našeho rozhovoru neslyšel o #givingtuesday, přitom založil věc na stejném principu a ještě sofistikovanější o přímé napojení na médium dneška – Instagram. Vedla jsem mnoho rozhovorů s profesionály filantropického světa, kteří o pravidlech fungování dobročinnosti přednášejí. Ale teď sedím naproti největší české celebritě, která žádnou přednášku neabsolvovala, ale z jejích slov je patrné, že si na všechny zákony filantropie přišla sama. Leoš Mareš dal na intuici, proto má jeho projekt tak dobrou energii, platnost, autenticitu a tak nesmírnou přitažlivost pro všechny, kteří ho na sociálních sítích sledují.

Co stálo za rozhodnutím založit DobroDen?

Začal jsem s tím v roce 2015, takže letos to byl pátý DobroDen. Vzniklo to tak, že jsem se chtěl pochlubit, zamachrovat, že jsem na Twitteru překonal hranici 20 tisíc followerů. Víte dobře, že ve světě sociálních sítí lidé sledují, kolik je sleduje lidí. Souvisí to s touhou, kterou v sobě máme, a technologie to srovnávání umožňuje. Je to měřitelná věc, vyjádřená číslem. I když by to mělo být jedno, protože jaký rozdíl je, jestli vás sleduje dvacet tisíc, nebo dvaadvacet tisíc lidí? Pochopil bych ještě rozdíl mezi pěti sty a pěti miliony.

Dělá s vámi něco, když vám klesne počet sledujících třeba o pět tisíc?

Naštěstí se mi to neděje. Možná bych to nesl těžko, nevím. V lednu 2015 jsem se nicméně na Twitteru, který jsem používal k šíření svých myšlenek, chtěl pochlubit. A pak jsem si řekl, že vedle machrování tomu dám ještě nějaký smysl. Tak jsem napsal, že za každého z followerů pošlu korunu na charitu. A sám jsem to udělal.

Kam jste ty peníze poslal?

Dal jsem na první nápad, který jsem dostal, když jsem šel s odpadky, na top of the mind. Co by třeba vás napadlo jako první? Honem.

Mě azylové domy.

Vidíte, každého napadne něco. Mě napadla Nadace Naše dítě. A najednou jsem zjistil, že se lidé začali přidávat. Že ten můj tweet přepostovali k sobě, i Forbes to udělal, a lidé začali posílat peníze za sebe. Byl z toho happening trvající pár hodin. Odeslalo se hodně peněz. A protože mám v sobě silné vnitřní hodiny a kalendář – fakt se budím vždy pár minut před zazvoněním budíku, tak jsem si o rok později na kafi na I. P. Pavlova 20. ledna na ten happening vzpomněl. Řekl jsem si, co kdybychom to zase 29. ledna zopakovali? A co kdyby z toho byla tradice? A napsal jsem to na Twitter. Pojďme z toho udělat pravidelnou každoroční akci. Hledal jsem pro ni název, který by nebyl spojený se mnou, a vymyslel jméno DobroDen. U většiny darů to funguje tak, že vás někdo osloví s konkrétní charitou a vy se buď přidáte, nebo ne. Tady to funguje obráceně. Nikdo vám neříká, na účet které organizace máte peníze poslat, můžete si vybrat, co osloví právě vás. Protože něco určitě osloví úplně každého. Vás azylové domy, někoho jiného Lékaři bez hranic, jiného nemocné děti, jiného pejsci nebo vězni odcházející z výkonu služby. Takže i když spousta lidí na některé organizace nadává, nevěří tomu, říkají, že bůhvíkam peníze jdou, něco pro ně určitě bude super. Je geniální, že lidé mohou podpořit, co chtějí, takže je to nezištná věc. Neprosazuju žádný konkrétní charitativní cíl, jen vyvolám vlnu dobra, DobroDen. Je to taková záminka. I když v poslední době to pro mě nabralo trochu nádech povinnosti.

Povinnosti?

Přirovnal bych to k daňové povinnosti. Daně platíte pravidelně. Je to v uvozovkách nepříjemné, ale když s tím počítáte a psychicky se na to připravíte, není to neočekávaný výdaj. Teď si představte, kdyby vám vláda nabídla, že to, co budete platit, můžete poslat, kam budete chtít. Vy na ty azylové domy. To by přece bylo fantastické a strašná zábava, ne? Máte částku danou počtem followerů, takže výši peněz neřešíte, stejně jako máte dané ty daně, a jen si vybíráte téma, které vás baví. Termín sociální sítě mi i po letech pořád zní divně, nesedí mi, tak jsem vyhlásil, že ty sociální sítě uděláme opravdu sociálními. A má to s daněmi ještě jednu podobnost. Během roku se všichni snažíme vydělat co nejvíc peněz, tím pádem se nám zvyšují i daně. A na IG se také snažíme, abychom měli počet followerů co nejvyšší, a jednou za rok za to v uvozovkách zaplatíme daň. Přijde mi to vtipné. Dá se předpokládat, že čím víc máte followerů, tím slavnější jste osobnost ve světě IG a nejspíš i úspěšnější, a budete mít víc prostředků.

Proto jste vloni DobroDen přenesl z Twitteru na IG, že?

Za prvé IG používá v Česku víc lidí než Twitter, za druhé mě tam sleduje víc lidí, takže poslaná částka bude vyšší – ztížil jsem si to, ale pro ten projekt je to lepší, a za třetí, já na IG vydělávám během roku v různých kampaních peníze, takže ho využívám k obohacení. Tak za to jednou ročně zaplatím. Letos jsem už poslal 709 tisíc. A já sice charity podporuji, ale bez DobroDnu bych asi jednorázově někam 709 tisíc neposlal, to je přece ranec. Ale jelikož to vím dopředu, tak už to nemůžu řešit, jen přemýšlím, kam je pošlu. Zrovna jsem přemýšlel, jak dlouho to budu dělat, příští rok pošlu asi milion, nebo kam až půjdu? Za tři roky? Ale jsem z toho nadšený, cítím, že můžu dělat čím dál smysluplnější věci.

Kam jste poslal peníze letos?

Vybral jsem si vzdělávací projekt Nadace Terezy Maxové dětem. Jde o program, který podporuje mladé lidi z dětských domovů ve studiu na vysoké škole.

Proč jste si ho vybral?

Doteď jsem každý rok vybranou charitu měnil. A každý rok se kvůli DobroDnu potkávám s Klárou Šplíchalovou, výkonnou ředitelkou Fóra dárců. Jdu se za ní jako za odborníkem poradit, ona dává dohromady platformu Daruj správně, kde je seznam stovek charitativních organizací. Ten taky zveřejňuju, protože jsem se setkal s tím, že by většina lidí ráda někam peníze poslala, ale vlastně neví kam a jak to udělat správně. Klára mi letos nabídla několik skvělých variant a já si vybral tohle. A za tu částku už můžu pomoci skupině lidí. Představte si, že mi pak psali lidé, kteří byli mezi těmi obdarovanými. Moc mě to potěšilo. Předloni jsem spolupracoval s jedním výrobcem telefonů. Měli vánoční projekt a já měl vybrat lidi, které obdarují telefonem. Tak jsem dostal kontakt na holku, která dětství strávila v dětském domově. Jel jsem za ní na kolej na Moravu a tam jsem jí jako překvapení předal telefon. A ona mi pak napsala, že patří taky mezi děti z projektu Terezy Maxové, který jí pomohl rozjet vlastní byznys. To bylo skvělý! Ale to je téma, které baví mě a pro DobroDen není důležité. Psala mi velká spousta různých nadací, že jim díky DobroDnu přišly velké částky, že se nějak agreguje to dobro. Už teď si říkám, že příští rok to bude asi milion a manželka k tomu dá dalších 300 tisíc, tak s tím už se dá něco udělat.

Víte, že existuje #givingtuesday? Je to taky jeden den v roce, kdy lidé mohou konat dobro a darovat, kam chtějí. Vznikl úplně stejně jako váš nápad, jen tenhle v hlavách dvou lidí v kuchyni v New Yorku.

Aha. To je podobné. Ale jestli se můžu pochválit, tak já v DobroDnu vidím přidanou hodnotu, a to tu, že je napojený na sociální sítě, kde máte částku danou, to určitě #givingtuesday nemá. Částku – podívejte, jak to do sebe krásně zapadá – vám určuje vaše touha, aby byla co největší. Tu částku vám nikdo nepřidělí. O tu částku, aby byla co největší, se snažíte na IG celý rok a čím je větší, tím větší máte radost. Lidé mi píšou, že jsou šťastní, že můžou darovat sedm tisíc korun místo čtyř. Kdo má jen stovky, tak to různě násobí. DobroDen ale taky může fungovat v Česku proto, že máme korunu. Kdybychom měli eura nebo dolary, asi by to šlo hůř. 95 procent IG účtů bude mít do třech tisíc followerů, což všem umožňuje se do DobroDne zapojit. Já na lidi kolem sebe netlačím, protože sice posílám velkou částku, ale posílá se mi to líp, protože jsem si to vymyslel. Nebudu ostatním lidem s velkým počtem followerů říkat, že taky musí. Ale platí, že na IG si počet followerů opravdu hlídají všichni. Jsme generace sklopených hlav, protože technologie saturuje naši potřebu…

… že vám někdo potvrzuje, že vás má rád, že máte hodnotu.

Ale lidé se nemění, technologie jen umožňuje získat to, co lidé chtěli vždycky. Taky je jejich odměnou, že když pošlou během DobroDne peníze, vyfotí si to i s hashtagem a sdílí to na svém účtu, mají z toho radost. A je to vzrušující jako o volbách. Každý má nabitou kartu tím svým jedním hlasem alias počtem followerů, drží ji v ruce a říká: Tak komu já to dneska hodím? Můžou se do toho zapojit nadace a nabízet se, některé už to dělají.

Bavíte se o tom se svými dětmi?

Můj třináctiletý syn se letos chtěl poprvé přidat. To mě dojalo. Měl poslat šest tisíc, ale tolik peněz neměl. Tak jsem mu řekl, že když dá čtvrtinu, tak já to doplatím. A udělali jsme to tak. Dal mi všechno, co měl našetřeno, a já zbytek.

 

Leoš Mareš (1976) patří k nejznámějším a nejúspěšnějším moderátorům v republice. Od roku 1998 uvádí společně s Patrikem Hezuckým Ranní show Evropy 2. Během několika let se propracoval také do televize – moderoval řadu zábavných soutěží, například Česko hledá superstar, Big Brother a další úspěšné pořady. Zúčastnil se také oblíbeného pořadu StarDance. Boduje i díky sociálním sítím – je třetím nejúspěšnějším Čechem na Instagramu. Je ženatý, z prvního manželství má dva syny. V posledních letech pravidelně přispívá na nejrůznější charitativní projekty.

 

text : Nora Grundová, foto : archiv Leoše Mareše, Dejme dětem šanci, o. p. s.

Článek vyšel v jarním čísle časopisu Umění darovat, 2019.