Ke 33. narozeninám jsem si nadělila asi ten nejhezčí dárek – strávila jsem týden s koloběžkou v krásné přírodě Jeseníků, poznala spoustu dobrých lidí, zjistila, že mám kolem sebe více jak stovku lidí, kteří podporují moje nápady a překonala v mnoha směrech svoje limity a hranice. Přečtěte si o tom, jaké to bylo.

Včera o půlnoci mi skončila měsíční abstinence od alkoholu, kterou jsem podnikla jako poděkování za neuvěřitelných 76 440 Kč, které jsme společně s 134 dárci a dárkyněmi vybrali pro Nadaci Via. Takže dneska je ten den, kdy mohu vše s odstupem zhodnotit a napsat vám více o tom, co jsem (nejen) na koloběžce prožila.

Pokud nevíte, proč jsem se rozhodla přejet na koloběžce přes Jeseníky, doporučuju si nejdřív pustit tohle video a přečíst si text celé mé narozeninové výzvy. Z celé cesty vybírám jen některé highlighty.

Před samotnou výpravou
První dojímačky přišly na řadu ještě před samotným odjezdem do Jeseníků. Moje sestra Péťa a kolegyně Kristina mi zapůjčily svoje funkční oblečky a kamarádka Marie z Maroonas mi dokonce ušila speciální zelenou sukni, která neprofoukla a celou dobu mě udržovala v teple (a taky stylově vypadající).

Na koloběžce přes Jeseníky
Firma Kostka je rodinný podnik, který si zakládá na dobrých materiálech a poctivé práci. Vloni na podzim jsem firmu navštívila poprvé. Tehdejší setkání s panem Kostkou ve mně zanechalo silný dojem a já věděla, že v Potučníku, kde sídlí, nejsem naposledy. Když jsem je letos oslovila s tím, že bych si od nich ráda vypůjčila jednu z koloběžek, nedoufala jsem, že na to uslyší. Ale jsou to srdcaři a koloběžku mi předávali s velkým úsměvem. Cesta na ní mi ze začátku dala zabrat, ale pak to byla už jen slast z pohybu.

Spala jsem v teple a pod střechou
První den jsem dojela do Ostružné, kde jsem si domluvila spaní v Roubence Míla. Tam na mě čekala majitelka paní Ottová doslova s otevřenou náručí. Přichystala pro mě krásný apartmán, voňavý jablečný štrúdl na snídani a dárek v podobě bezplatného ubytování. V automatické odpovědi na služebním e-mailu, ze kterého jsem s ní komunikovala, jsem měla odkaz na moji výzvu. Když zjistila, že vybírám peníze pro nadaci, rozhodla se mi přispět právě tím, že mne ubytovala bezplatně.

To samé se mi stalo i ve Zlatých Horách, kde mě pan ředitel místního domova důchodců, který spravuje i turistickou ubytovnu, nechal přespat zadarmo.

Další 2 noci jsem strávila v domácnostech u Sáry v Širokém Brodě a u Katky ve Vidnavě. Jsou to kamarádky Martiny Seidlerové – naší grantistky z Jeseníku, kterou jsme již několikrát s nadací podpořili. Holky jsem před tím neznala, ale právě díky Martině, která nás propojila, jsem s nimi strávila skvělý čas.

Nikdy jsem se necítila sama
I když jsem strávila 6 dní sama na koloběžce, neustále mi chodily povzbuzující zprávy, spousta lidí mě sledovala na Facebooku a stále mi chodily také nové dary.

Zajímavostí je, že mi většinou přispívali ti, které jsem delší dobu neviděla nebo s nimi nejsem už tolik v kontaktu. Díky tomu jsem s mnoha z nich kontakt opět obnovila.

Radost mi udělaly všechny dary a některé měly za sebou i příběh. Cestou do Širokého Brodu mi přišla zpráva od Karolíny z Markoušovic – tam jsme v roce 2015 pomohli vybudovat náves a rozhýbat sousedský život. Markoušovice jsou mojí srdcovkou, nejen protože leží jen pár km od místa, kde jsem se narodila a vyrůstala, ale protože se zde sešla parta skvělých lidí, kteří mi přirostli k srdci. Jezdím tam od té doby na návštěvy a sleduju, jak jejich komunita roste. Pokud se chcete z města přestěhovat někam do klidu, tak tohle je další tip. Karolína mi napsala, že mi na moji výzvu poslali společný dar. A to ve výši 1771 Kč, což odkazuje na rok, kdy v Markoušovicích přespal císař Josef II. „Jeho“ dřevěná postel v životní velikosti pak stojí na nové návsi.

Na Jesenicku se lidé politiky nebojí
Druhý den cesty jsem dojela do Jeseníku, kde jsme společně Martinou ze Spolku Sudetikus organizovali regionální setkání aktivních lidí, kteří se zajímají o to, co se děje v místě, kde žijí a nebojí se komunální politiky. Na setkání přišlo 40 lidí a celé setkání se vedlo v přátelském duchu. Já sama jsem se ocitla v diskuzním panelu a povídala o tom, jak v nadaci podporujeme aktivní lidi a o mých zkušenostech z komunální politiky na Praze 3, kde se angažuji.

Martina je neuvěřitelná žena – z komunitní hybatelky se nově stala i zastupitelkou Jeseníku. Nechápu, jak to všechno stíhá, ale je vidět, že všechno dělá s nadšením a zápalem pro věc.

Večer jsem šla spát s pocitem toho, že v Jeseníku je to našlápnuto správným směrem. Aktivních lidí je tu dost, a kdybych se měla rozhodnout, kam se přestěhovat, Jeseník by byl rozhodně v top výběru.

Moje malá oslava v Tančírně
Se Zdeňkou z Tančírny, která tohle místo oživuje rozmanitým programem, jsem se tentokrát neviděla, ale zajistila mi v Tančírně lístky na koncert americké kapely. Po příjezdu do Tančírny jsem ukončení svojí cesty mohla oslavit na skvělém koncertu Jean Marx Express.

A co si z toho celého odnáším?
Naději v dobré lidi!

Během mé skoro týdenní cesty po Jeseníkách a měsíc trvající výzvě vím, že o dobré lidi tady není nouze. A jsem ráda, že je mám všude kolem sebe.

Ještě jednou díky všem, kteří jste mi tohle umožnili prožít a ještě mě v tom podpořili. Jsem ráda, že nejsem teď holohlavá a nejvíc na sebe pyšná, že umím chodit do hospody a dobře se bavit, aniž bych musela pít u toho pivo (spíš piva).

A také mi to dalo dobrý pocit, že jsme společně podpořili 2 skvělé projekty a oživili parky – jeden v Jeseníku a jeden v Pracích.

A co si z toho můžete odnést vy?
Inspiraci pustit se do vlastní dárcovské výzvy a prožít hezké narozeniny, přestat se bát dělat šílené věci, důvěřovat lidem a tomu, že když budete potřebovat, vždy vám někdo pomůže a třeba nabídne střechu nad hlavou. Nebo taky vědomí toho, že darovat dává smysl. A rozhodně se do Jeseníků jeďte podívat – stojí to za to.

Hezký adventní čas!
Pavla Jenková
projektová manažerka Nadace Via