Letos jste byli za své aktivity v kraji nominováni na filantropickou Cenu Via Bona v kategorii Dobrá firma. Jaká by podle vás měla být taková dobrá odpovědná česká firma?
Součástí společenské zodpovědnosti každého z nás by měla být snaha pomáhat ostatním. Naše firma je malá, nemáme dostatek finančních prostředků pro velkorysé dary. Co však můžeme nabídnout, je náš vlastní čas, elán a vytrvalost.
Je pro vás důležité, kde a pro koho tvoříte? Máte nějakou vazbu na místo, odkud pocházíte?
Ano. Liberec je pro nás velmi důležitý. Má jednu velikou výhodu a tou je jeho velikost. V menších městech je často mnohem jednodušší prosazovat některé věci. Změny se dějí rychleji a jsou více vidět. To je důležité. Klienty si vybíráme. Nezajímají nás pouze čistě rezidenční projekty, ale také projekty, které mají širší společenský přesah.
Před osmi lety jste na Liberecké přehradě přes noc tajně a bez povolení postavili saunu pro veřejnost, abyste upozornili na možnosti kultivace veřejných míst. Jaký byl její další osud? Jak se k vaší akci tehdy postavilo město?
Povodí Labe nám tehdy nakázalo saunu odstranit. Pod hrozbou vysoké pokuty jsme saunu po třech úspěšných měsících bezproblémového fungování rozebrali a odvezli ke starému koupališti v Kateřinkách, kde úspěšně funguje do dnes. Klíče se stále dají vyzvednout v nedaleké restauraci U dobráka. Předali jsme oficiálně saunu městu, které ji však odmítlo.
Změnila se od té doby nějak vstřícnost města k podpoře veřejných aktivit?
Myslím, že ano. I skrze komplikovanou politickou situaci se nám daří získávat podporu našich projektů. Nepochybně nám pomáhá i zaběhnuté jméno naší firmy, které nám často otevírá dveře.
Už pět let každoročně probíhá v centru města filmový festival KI-NO, který vznikl z vaší iniciativy. Jak na oživení Pražské ulice reagují její stálí obyvatelé?
Reakce jsou převážně pozitivní. Myslím, že význam festivalu není jen v samotném konání akce, ale také v aktivování lidí, kteří už přestali přemýšlet o místě, kde žijí, o svém městě.
Máte dojem, že se mění přístup obyvatel, města nebo firem k veřejnému prostoru od té doby, co jste se začali zapojovat do veřejného života?
Myslím, že ano. Masívní propagací magického slovního spojení „veřejný prostor“ (mnoho lidí ani přesně neví, co si pod tím představit) se strhla vlna zájmu o prostředí, ve kterém se lidé každodenně pohybují. Souvisí to také se stoupající životní úrovní a obecným zvýšeným zájmem o životní styl.
A jak podle vás vypadá ideální stav života v komunitě?
Pokud komunita funguje, je to bezva. Důležité je společné vnímání lidí, že patří do jedné a té samé komunity. Stav současné společnosti jde však spíše opačným směrem. Lidé jsou diverzifikováni do menších skupin, které se proti sobě někdy až zbytečně vymezují. Přál bych si, aby si lidé uvědomili, co jsou opravdové problémy a více táhli za jeden provaz.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
Jan Vondrák je jedním z architektů libereckého studia MJÖLK. Veřejnost poslala svými hlasy MJÖLK architekty do finále Ceny Via Bona v kategorii Dobrá firma, která byla letos zaměřena na lokální formy pomoci. Svými aktivitami přispívají MJÖLK k oživení kulturního života v Liberci. Sami o sobě říkají, že je charakterizuje severská koncepční jednoduchost, materiálová pravdivost a mladická rozvernost.
