Motto, kterému se v roce 2014 smál Honza z Chyšek, když ho slyšel na semináři o tom, jak organizovat brigády. Ten samý Honza stál o tomto víkendu před námi, vyprávěl své zkušenosti s brigádami a ve své powerpointové prezentaci použil právě toto heslo…

Ono to v každé obci dopadne podobně, i když na začátku se to zdá jako sci-fi.

Ve všech námi podpořených obcích totiž časem pochopí, že nejdůležitější je práce s lidmi – když toho vašeho Pepu, Karla nebo Evu motivujete, aby přišli na brigádu, máte už skoro vyhráno. Musíte ji mít ale dobře zorganizovanou a promyšlenou, aby z ní lidé odcházeli pyšní na práci, kterou odvedli, a zároveň nadšení z toho, že si popovídali se sousedy a poznali nové lidi.

Myslíte si, že učit se celý víkend o tom, jak zorganizovat brigádu je pitomost, protože to zvládne přece každý? Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že:

• brigáda je pro vaši obec hlavně společenskou událostí – sejde se na ní půlka, možná i celá obec a společnými silami začnete budovat místo pro další setkávání. Lidé tedy primárně nezvete proto, abyste je sedřeli z kůže 🙂
• každý z týmu musí mít jasně definovanou roli při brigádě. Budete potřebovat šéfa šéfů (nebo šéfku), zdravotníka, rychlou spojku, vedoucího sázečů, kopáčů, dětského týmu…a možná se bude hodit, aby všichni tito vedoucí měli stejné tričko nebo jiné označení pro práci v davu.
• lidé rádi pracují (, i když si pravděpodobně myslíte úplný opak) – nepodceňujte jejich nadšení pro věc a buďte připraveni na přesilu. Třeba tím, že zajistíte dostatek rukavic a nářadí, aby se mohl zapojit opravdu každý.
• nesmíte podcenit množství jídla a pití – žízeň a hlad stěžují práci. A váš hospodský vám určitě guláš na brigádu navaří rád.
• brigáda musí mít jasný začátek, ale i konec – pokud se řeklo, že se skončí v 17.00, tak tak také skončete a slavte! Opečte si buřty, udělejte veselici, cokoliv…prostě oslavte práci, kterou jste za ten den stihli.
• nejdůležitější na tom všem je radovat se a užívat si to společně.

Protože když se to povede, příště ti lidé s sebou přinesou třeba i tu cihlu!

Za 17 let, kdy organizujeme program Místo, kde žijeme, jsme prošli s podpořenými obcemi již stovkami brigád, a proto si tak trochu nafoukaně myslíme, že víme jak na to, a že je to potřeba sdílet s těmi, které brigády teprve čekají. Honza z Chyšek na to nebyl sám – prošel tím samým seminářem a nyní se do něho zapojuje jako lektor a sdílí své vlastní zkušenosti a tipy.

Je možné, že za dva roky to nebude Honza z Chyšek, ale možná Patrik či Tereza z Horního Žďáru, Iva nebo Marián z Bášti, Erich z Krásna, jedna z Marušek ze Suché Rudné, Michael nebo Katka z Olomouce Řepčína, Blanka či Martina z Olšovce, Ivča nebo Petr z Josefova nebo Vojta z Čepic, kdo bude stát před dalšími podpořenými obcemi a říkat, že tomu taky nevěřili, ale jejich brigády v roce 2018 se fakt povedly.

Na brigádu si teď ale ještě chvíli počkají, protože nejdříve musí u nich v obcích dokončit plánování s veřejností a schválit si finální verzi projektu. Ale vypadá to, že dneska konečně začalo jaro, a tak si s těmi brigádami pospíší.

Tak jim držme pěsti, ať jsou nadšení a plní energie stejně tak, jako když dneska odpoledne odjížděli z víkendového semináře v jižních Čechách.

A mé oblíbené vyznání na konec:

Pobyt na seminářích je pro mě studnou inspirace pro další práci v nadaci a dobitím baterek do dalších dní i týdnů. Tohle všechno čerpám ze setkání s jejich účastníky a účastnicemi – lidmi z výše vyjmenovaných obcí, kteří se stali komunitními hybateli a hybatelkami ve své obci. Koncentrace takhle nadšených a skvělých lidí na jednom místě je prostě nebezpečná, ale rozhodně ji doporučuju všem!

Tak hezké jarní dny!

Pavla

projektová manažerka programu Místo, kde žijeme