Otevíráme další ročník programu ViabilityNet 3.0, ve kterém podporujeme aktivní lidi v komunitách ve střední a východní Evropě a jejich nápady. Pokud přemýšlíte nad vyplněním přihlášky, ale ještě trochu váháte, jestli je ViabilityNet pro vás, možná vám s rozhodováním pomůže zamyšlení jedné z účastnic letošního kola, Zuzany Šrůmové ze Sdružení Roztoč. 

Před rokem za mnou přišel jeden můj kamarád: „Zuzko, fakt si myslím, že by ses měla přihlásit na tenhle program. Přesně to spadá do toho, co děláš, a chceš dělat i dál. Byl jsem účastníkem v  minulém kole a bylo to fakt skvělé.“

Podívala jsem se na to – a vypadalo to, že splňuju všechny podmínky. Dělám v  desetitisícovém městě, kde žiju a žít plánuju, s pár přáteli velký blešák, který začal sloužit jako taková platforma dalších projektů. Pracuju v místní neziskovce, co se snaží budovat vztah lidí k  místu, kde žijeme, a lidem mezi sebou pomocí umění a tradic. A plánuju být aktivní i dál… Na první pohled to vypadalo jako vcelku volné finance, které člověk může použít na nějaký svůj smysluplný projekt. Ale bylo by to za vysokou cenu – skoro 4 týdny vzdělávání.

Jsem učitelka. Mám bohaté zkušenosti se vzděláváním. Mám zkušenosti i se vzděláváním v  rámci nějakých grantů. A ta zkušenost praví, že to bývají věci s  naprosto mizernou úrovní, které někdo, kdo nikdy nebyl v  praxi a nic o tom neví, dělá jen pro to, aby se splnila nějaká formální kritéria. Mám malé děti, pracuju, zapojuju se jako dobrovolník, stavím dům… luxus jet někam na x dní plkat za grantové peníze, navíc čtyřikrát, si teď nemůžu dovolit. Rozhodla jsem se, že se tam hlásit nebudu. Jenže za pár týdnů jsem znova potkala onoho kamaráda a on mi opět nasadil brouka do hlavy.

Dva dny před uzávěrkou jsem se nakonec rozhodla, že se přihlásím. Sepsala projekt, měla jsem naprostou hrůzu z točení videa, tak jsem poprosila kamaráda filmaře, co mi za kus jehněčího natočil spot, kde jsem mluvila svou deset let nepoužívanou angličtinou (pak jsem zjistila, že někteří z účastníků prostě natočili něco na mobil a bylo to úplně OK :)). Poslala jsem to asi půl hodiny před uzávěrkou a long story short, vybrali mě. Asi nemá smysl se rozepisovat o všem (klidně mi napište, ráda vám odpovím – ale klidně napište i na Nadaci Via, jednání s nimi je skvělé). Nicméně pár bodů, které tak nějak shrnují moji zkušenost:

– Není to o penězích. Ano, je tam nějaký rozpočet, který máte možnost čerpat. Ale zisk z  tohohle projektu nejsou peníze. Je to mix zkušeností, dovedností, vědomostí a především obrovského množství inspirace, co všechno a jak jde dělat a jak se na to koukat. Opravdu obrovského, nekecám.
– Důležitější jste vy sami než váš projekt. Vy jste nejdůležitější (a váš tým, který z  programu skrze vás a posléze osobně těží). Váš projekt slouží k  tomu, vidět, co je vaším cílem, jak nad místem, kde žijete, uvažujete a proč věci děláte. Nutí vás zkoušet a aplikovat věci, které poznáváte. Není vytesaný do kamene. Mnoho z  nás ho pozměnilo (a  někteří, například já, ho změnili úplně – protože původní směr přestal dávat smysl).
– Není to nalejvárna vědomostí. Nějaká teorie tam je samozřejmě také. Ale věci si budete zkoušet a pak se ptát sebe, co znamenají. Práce je hodně reflektivní, což může být pro někoho nové a náročné.
– Poznáte skvělé lidi. Máme pocit, že naše skupina je naprosto nejlepší na světě – přes veliké rozdíly mezi námi. Fakt nás to sblížilo a pomáháme si v  průběhu navzájem. Experti na různé části programu byli všichni naprosto výborní a milujeme je láskou nehynoucí. Hlavní lektorky nám odmítly říct, že jsme jejich nejlepší skupinka ever after, takže nevím, jestli je chci pochválit, ale uznávám, že by to bez nich taky nešlo. (Kecám, jsou skvělé. On ten projekt taky dost stojí na jejich osobních kvalitách, tak by bylo podezřelé, kdyby nebyly.)
– Získáte tuny inspirace. Z  lidí, míst, site-visits, příběhů…
– Je to náročné, ne že ne. Z  každého výjezdu přijíždím na jednu stranu totálně vyšťavená, na druhou stranu plná nápadů, energie a chuti do jejich realizace.
– Vidím výsledky. Ano, změnila jsem totálně svůj projekt a začínám v  půlce času úplně od začátku. Ale to, co jsem získala, aplikuji ve své práci po celou dobu. Hodně se změnilo mé vnímání mého města a lidí v  něm, jejich aktivit a vztahů. A  na základě toho jednám. A věci se dějí – už teď.

Ano, tohle je víceméně reklama. Proč to celé píšu?
– Provize? Ne, nemusíte uvádět v  přihlášce moje jméno, abych z  vás měla provizi, takhle to nefunguje, nebojte.
– Je hrozně těžké zjistit z  popisu projektu, co je to zač. Mluvila jsem před pěti minutami s  člověkem, který by se rozhodně z  mého pohledu měl přihlásit, on nebo někdo kolem něj. Koukal na web – a měl pocit, že se to s  ním úplně míjí. Vlastně tam napsané všechno je… ale vlastně vůbec ne. Tak třeba vám tohle pomůže. Byť jsem „jenom“ účastník, žiju s tímhle programem po nějakou dobu a je pro mě osobně důležité, aby pokračoval a byl úspěšný. A aby si ho našli ti praví.
– A přiznávám, prachsprostě prokrastinuju. Měla bych zvednout telefon, zavolat někomu, koho moc neznám, a začít pořádně pracovat na svém projektu. Takže píšu tenhle text, protože je to samozřejmě důležitější. A třeba i fakt je.

Do programu ViabilityNet 3.0 se můžete hlásit do 10. 4. 2018. Vaše dotazy rády zodpoví naše koordinátorky Petra a Monika, nebo sama Zuzka Šrůmová, které děkujeme za zpětnou vazbu k programu a držíme palce s jejím vlastním projektem.

Zuzana je učitelka na mateřské dovolené, která ve Sdružení Roztoč v Roztokách u Prahy organizuje bleší trh a vymýšlí, jak zapojit do komunitního dění v Roztokách své sousedy i mladší generaci.