Sousedské snídaně, sem tam nějaký piknik – takové byly začátky inciativy „Nesedím, sousedím“, která vznikla spontánně v Praze na Břevnově. Tuto partu aktivních lidí jsme podpořili v programu Živá komunita a to nejen finančně, ale i vzděláváním, fundrasingovými konzultacemi a mentorstvím. Z grantu více než 85 000 Kč opravují komunitní centrum, aby se měli kde setkávat.

Později ze skupiny přátel vznikl spolek se stejným názvem, který v rámci komunitního centra vytváří prostor pro setkávání všech generací – dětí, dospělých i seniorů. Od letošního léta tak mnozí Břevnováci nesedí a aktivně sousedí v zrekonstruovaném prostoru uprostřed zdejšího sídliště. Z povídání s Kristýnou Ciprovou, jednou ze zakladatelů centra, je zřejmé, že i navzdory anonymní atmosféře velkých měst mohou sousedské vztahy klíčit a kvést. Jsou k tomu zapotřebí nápady, tahouni, dobrovolníci a lidé, kteří mají chuť „sousedit“. Jde o jeden z projektů, na který v rámci podpory komunitního života přispěla také Nadace Via.

Fungujete zatím poměrně krátce, částečně od léta, naplno od letošního září. Už stihly vzniknout vztahy mezi lidmi, kteří se dosud jen tak míjeli na chodníku…
Ano a je krásné to pozorovat. Vidím nová přátelství, například mezi seniorkami, které sem chodí. Ze začátku si vykaly, postupně se sbližují, tykají si, inspirují se, domlouvají si, kdy sem zase přijdou. Přátelí se mezi sebou i rodiče s dětmi a vlastně i všichni skrz naskrz, když pořádáme mezigenerační setkávání. Myslím, že centrum skvěle plní účel, kvůli kterému vzniklo.

Co všechno se tedy v centru „Nesedím, sousedím“ děje?
Snažíme se o oddělená časová pásma. Dopoledne jsou věnovaná Klubu pro rodiče s dětmi. Dvakrát do týdne Klub vede lektorka, má pro děti připravené písničky, divadélka, tanečky. A třikrát týdně je to tu pro rodiče s dětmi otevřené jako volná herna, kterou spravují některé maminky jako dobrovolnice. A v naší malé kuchyňce si tu pravidelně chystají komunitní oběd. Většinou některá z maminek připraví těsto na palačinky nebo se vaří polévka.

A odpolední časové pásmo?
Třikrát týdně tu máme od 13 do 17h Klub pro seniory. Zjistili jsme, že pro ně je těžké přijít do úplně nového prostoru, kde nikoho neznají. Ale jsou docela angažovaní v aktivitách, které je zajímají. Původně to mělo také víc fungovat formou volného klubu, kdy sem senioři budou moci přijít, dát si kafe, povídat si s vrstevníky. Vyjít ze svého bytu a částečně třeba i z izolace… Hodně sem chodí ženy vdovy. Osvědčil se nám pro seniory počítačový kurz, máme tu cvičení, čtenářský kroužek, výtvarku, divadlo…

Pomocí těchto časových pásem se snažíme o to, abychom seniory neodradili, když by tady pobíhalo třeba deset dětí. Zároveň ale obě skupiny propojujeme, organizujeme mezigenerační tvoření, pletení, háčkování, šití… Nechceme vytvářet jen izolované skupinky, které se nemohou s nikým potkat.
A ještě tady máme – jak já říkám – setkání „pro dospělé“. Skupinové zpívání, filmový klub nebo přešívárnu. Lektorka nám zapůjčila čtyři šicí stroje, šili jsme třeba ze starších látek pytlíčky na zeleninu, plánujeme dětské kalhoty nebo triko. Teď chystáme také workshop na výrobu domácí kosmetiky, budeme tu mít kadeřnici…

To je opravdu široká škála aktivit. Máte plno? Chodí lidé, reagují? Nesedí?
Ano, nesedí, sousedí. Zájem je až nad naše očekávání. Zejména ze zájmu seniorů jsme mile překvapení. Lidé chodí opakovaně a zároveň pořád přicházejí noví. Většinou jsou to místní lidé, ale nejsou přímo navázání jen na nejužší okolí, přicházejí lidé z celého Břevnova i ze Střešovic. Občas přijede někdo odjinud, protože se mu líbí, co se tu děje.

Možná hraje roli, že akce jsou většinou zdarma, je to tak?
Ano, snažíme se většinu aktivit hradit z grantu, který jsme získali od Evropské unie. Pokud je potřeba nakoupit nějaký materiál, pak lidé hradí náklady. Ale nejde o žádné ziskové aktivity. I někteří lektoři jsou ochotní vést kurzy zdarma, jiní formou symbolické odměny. Pro nás je důležité, aby naše akce byly nízkoprahové, tedy aby byly dostupné pro každého. A také aby si tady každá generace našla něco svého, aby sem lidé chodili jako do takového rozšířeného obýváčku. Snažíme se, aby to tady brali za své. Uklízejí po sobě, pomáhají nám na brigádách. Zároveň nevím, co bychom si počali bez zmíněných dobrovolnic. Je klíčové, že jsou ochotné se tomu věnovat.

Hlavní financování je tedy z grantu?
Ano, měli jsme štěstí, že EU vypsala grant přímo na rozvoj a vznik nových komunitních center. Při úpravě tohoto prostoru jsme zase využili grant od Nadace Via, která podporuje komunitní projekty. Díky ní jsme mohli nechat udělat nové podlahy. Od Prahy 6 jsme za příjemných podmínek získali tento prostor. Do budoucna přemýšlíme z hlediska udržitelnosti. Rádi bychom zachovali, aby většina aktivit byla zdarma. Zvažujeme, jestli je možná podpora od Prahy 6. Nebo jestli je možný solidární princip, kdy lidé, kteří mají více peněz, umožní fungování centra i pro ty, kteří mají peněz méně, např. již zmínění senioři nebo matky samoživitelky. Nás zajímá, kdo sem chodí, jaký kdo má životní příběh.

A jaký je ten váš? Jak moc se věnujete komunitnímu centru? Je to vaše hlavní náplň?
Já tady v centru mám 0,6 úvazku. I když mi to zabírá úvazek zhruba celý. Mám tady 3 kolegyně, které jsou také na částečné úvazky, ale věnují tomu mnohem víc času, než za který jsou ohodnocené. Mám ale ještě i jinou práci, jenom tady bych se neuživila. Pracuji v nízkoprahové dílně pro ženy bez domova Metráž.

Pokud se nepletu, tak tenhle projekt také Nadace Via podpořila…
Ano, Via podporuje samé dobré projekty. Metráž funguje tak, že vyrábíme designové doplňky v rámci spolupráce s českou designérkou nebo designérem. Ti navrhnou kolekci a ty ženy se na tom podílejí. Jde o kvalitní design a zároveň to má tento sociální rozměr. Dílnu vedeme s kolegyní a také tomu věnujeme hodně času. Někdy bych potřebovala mít život trochu nafukovací. Ale je skvělé, že spoustu koníčků můžu realizovat tady v komunitním centru. Chodím na zpívání, je to úžasné, má to až terapeutický rozměr. Chodím i na všechny workshopy, přešívárnu, filmové kluby, ty jsou vlastně v mojí režii. V létě pořádáme pikniky, grilování, tam mám možnost mluvit s lidmi, nasávám, co jsou zač, a jsem tím zároveň velmi obohacovaná.

Máte v komunitním centru nějaké další plány?
Spousty. Chtěli bychom zvelebit venkovní prostor. Chystáme ucelené bloky přednášek pro seniory, á la Univerzita třetího věku. Rádi bychom zaznamenávali vzpomínky pamětníků, je toho hodně. Zkrátka nesedíme, sousedíme… 🙂

www.nesedimsousedim.cz
FB: Nesedím, sousedím