Příběhy Ceny Via Bona: Když závěť pomáhá

Lze pomáhat i po smrti? Následující řádky ukazují, že ano. Níže si můžete přečíst další ze série filantropických příběhů letošní Ceny Via Bona na našem ViaBlogu, kterou chceme ukázat, že filantropem může být opravdu kdokoliv (další příběhy si můžete přečíst zde a tady).

Ludmila Šilhánková žila plnohodnotný život navzdory svému tělesnému znevýhodnění. Za své odvážné občanské postoje nebyla oblíbena ani tehdejším komunistickým režimem. I přes dopad, jaký na její organismus měla dětská obrna, se dokázala stát mezinárodně uznávanou mikrobioložkou. Zemřela v roce 2011 ve svých 84 letech.

Paní Ludmila Šilhánková je jednou z oceněných Cenou Via Bona 2016, kterou oceňujeme české filantropy a filantropky. A to v kategorii Závěť pomáhá.

ZÁVĚŤ POMÁHÁ: Cena pro ty, kteří ve své závěti myslí i na dobročinnost

Byla mezinárodně uznávanou mikrobioložkou v oboru genetiky kvasinek (v roce 2008 byla vyznamenána Medailí Josefa Hlávky). Podle svědectví svého blízkého okolí se paní Šilhánková navzdory těžkému zdravotnímu handicapu vždy vyznačovala optimismem a chutí do života. Patrně proto se soustředila na pomoc pro lidi, kteří podobně jako ona žijí naplno i přes svůj zdravotní handicap a rozhodla se část dědictví (částku více než 2 000 000 Kč) věnovat Výboru dobré vůle – Nadaci Olgy Havlové na podporu vzdělání a rekreaci dětí a mladých lidí se zdravotním postižením. Na její počest vytvořila nadace Fond profesorky Šilhánkové, díky němuž dostalo podporu již více než 220 dětí.


Profesorka Ludmila Šilhánková, sama postižená doživotními následky po prodělané poliomyelitidě, si byla nepochybně vědoma toho, co rodinám s postiženými dětmi chybí: podpora rozvoje v oblasti vzdělání a rehabilitace. Našla v sobě odhodlání a udělala aktivní krok, díky němuž se desítkám dětí dostalo rehabilitace podstatné pro léčení. Svou pomocnou ruku nabídla nenápadně a skromně – odkazem části svého majetku v závěti, o které se Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové dozvěděl až v rámci dědického řízení.

Pomohla i po svém odchodu.

Sama prof. Šilhánková byla po prodělané dětské obrně handicapovaná, napadala na jednu nohu a s tím byly spojeny i další zdravotní potíže. Jako dítě se nemohla zapojovat do aktivních dětských her a sportů. Odkazem peněz chtěla ulehčit život a poskytnout jim nadstandardní podmínky při výuce a odpočinku. Skrz ocenění jsem se dozvěděla, že prof. Šilhánková odkázala velmi pěknou částku na pomoc postiženým dětem. Musím říci, že mě to dojalo a o to více si prof. Šilhánkové vážím.
— Prof. Kateřina Demnerová, kolegyně prof. Šilhánkové, která jejím jménem převzala ocenění v kategorii Závěť pomáhá

Co hodnotící komise na příběhu nejvíce ocenila:

  • Celoživotní filantropii. Ludmila Šilhánková darovala nejen za svého života, ale rozhodla se k užitečnému daru i po svém skonu prostřednictvím závěti.
  • Promyšlenost podpory. Prof. Šilhánková darovala prostředky, které vedly k založení fondu – její pomoc byla promyšlená a měla dlouhodobý dopad.
  • Osobní angažovanost. Na základě vlastních zkušeností Ludmila Šilhánková věděla, co je skutečně zapotřebí. Angažovala se v oblasti, kterou znala.
  • Velký dopad. Fond pomohl řadě rodin a dětí k větší kvalitě života.
  • Životní energii. Přes postižení dětskou obrnou dokázala Ludmila Šilhánková žít plnohodnotný život.

Zdravotní znevýhodnění vedlo Ludmilu Šilhánkovou k zaměření dobročinnosti na děti trpící dětskou obrnou stejně jako ona. Věděla, že Výbor dobré vůle těmto dětem pomáhá a že rehabilitace je podstatná pro léčení této nemoci. Byl to od paní Šilhánkové promyšlený krok. Její příběh má prvky, které ve filantropii sledujeme: najít v sobě důvěru a pomoci ostatním, udělat aktivní krok. Pochopila, že závěť se nezabývá smrtí, ale spíše poslední vůlí, rozhodnutím, že člověk může i po smrti účinně pomoci. Ocenitelná je její připravenost a promyšlenost pomoci. Svým darem naplnila sdělení: Pomáhám za života, budu i po něm.

Příběh nominovala Monika Granja z Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

 

Dobré příklady inspirují. Každý filantropický počin si zaslouží naši pozornost a poděkování. Jsem proto moc ráda, že jsou ocenění, která seznamují veřejnost s dobročinnými skutky a tím nás všechny inspirují. — Monika Granja, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové

 

Čtěte také:

Celý život pomáhala. Závětí věnovala své životní úspory Hnutí DUHA a dalším sedmi organizacím

 

[viacafe]