Vznikl v Polsku, cestoval do Říma a do třetice se zastavil v Bratislavě nedaleko oblíbeného trhu Žilinská. Nomádský festival umění (Nomadic Arts Festival) propojil obyvatele a návštěvníky této čtvrti prostřednictvím netradičních představení domácích a zahraničních umělců, hudby a řady dalších aktivit. Program festivalu vznikal v úzké spolupráci s lidmi, kteří žijí v sousedství, a zapojily se do něj i různorodé kulturní instituce, neziskové organizace a iniciativy, které v okolí působí.
Festival pro mě začal hned po vystoupení z vlaku. Jedna ze součástí festivalu bylo seznámení se se staničním prostředím prostřednictvím výstavy grafického designera Roberta Parša „Příběhy tisíc a jednorázové vidličky“. Výstava je v nejrušnější části nádraží – na mezischodech – vzniká tak nenásilné propojení umění a veřejného prostoru. Kolik cestujících si výstavy při svém ranním spěchu opravdu všimne?
Na festival mě nalákala účastnice našeho programu ViabilityNet 2.0 Dominika Belanská, která ho spoluorganizovala. ViabilityNet je program Nadace Via, kterým podporujeme a propojujeme komunitní lídry střední a východní Evropy.
Dominika v pátek večer otevírala a zaštiťovala výstavu Sousedění, do které přispěli svými předměty, výtvory, vzpomínkami a myšlenkami sousedi a bývalí sousedé ze čtvrti (umělci i „neumělci“). Výstava útočila na smysly a doplňovala ji Živá knihovna – tedy možnost si na omezenou dobu místo čtení klasické knihy vyslechnout příběh živé osoby, v tomto případě lidí ze sousedství o tom, jak vnímají svoji čtvrť, sousedské vztahy a jak podle nich vypadá dobrá komunita.
V sobotu bývá populární trh na Žilinské, a jeho návštěva stojí za to. je tu cítit, jak lidé znají své prodejce. Není to jen místo, kam si přijdou nakoupit na víkend, ale společenská událost.
Tentokrát se mezi ovocem, zeleninou a bylinkami zjevil irský umělec, u kterého bylo možné si za pár centů koupit kus Měsíce, zemi dle vlastní volby (tedy pokud už nebyla prodaná) či si nechat uřezat vlastní centimetr. Strávila jsem u něj nějaký čas a bylo znát, že lidi tahle novinka zaujala – někdo nakoupil, někdo jen kroutil hlavou.
Svůj vlastní projekt, tedy komunitní zahradu, Dominika začala na unikátním místě – pod takzvanou bratislavskou pyramidou, kde využila roky nevyužívaného prostoru na jejích terasách.
Zahrada tam ale zůstala jen sezónu a poté se částečně přestěhovala do nově vznikající komunitní zahrady na Karpatské, která leží na školním pozemku a část záhonů využívá i škola.
I tato zahrada se zapojila do víkendového festivalu. Většinu „zahradníků“ tvoří mladé rodiny s dětmi – děti zabavila irská umělkyně, takže rodiče se mohli věnovat výzdobě zahrady, přípravě občerstvení, které každý donesl, výměně zavařenin a hlavně: za zvuků romské kapely Chalani z chatrče si během hezkého slunečného odpoledne užívali si společného bytí.
Jedno setkání je v Bratislavě zkrátka nezbytné. Tomáš Peciar je duší projektu Cyklo Kuchyňa, což je bratislavský komunitní bikesharing . Tomáš patří také k účastníkům našeho mezinárodního programu ViabilityNet 2.0.
Projekt dlouho hledal nové místo, což se na sklonku jara podařilo. Nyní je můžete najít u Dunaje u nového mostu ve 2 kontejnerech, které jim vyzdobili zasloužilí bratislavští grafiťáci. Díky jejich iniciativě je možné ve městě využívat 100 kol, zastavit se, když potřebuje vaše kolo opravu nebo se přidat k pravidelným cyklojízdám městem.
Autor textu: Petra Nová
Čtěte také:
Postřehy ze Srbska: Jak zapojit mladé lidi do komunitních projektů
