Městečko Toužim leží na kraji Slavkovského lesa a prší tu prý často. Jsou dvě hodiny a vypadá to, jako by se stmívalo. Mraky se valí těsně nad střechami. Děti brouzdají v hluboké kaluži po kolena ve vodě a u pípy se krčí parta promoklých lidí. Vzhlížejí k nebi a čekají, jestli přeci jen nepřestane pršet, aby mohli narazit bečku, připravit pódium a otevřít zámecká vrata.

Ještě před rokem byla vrata na nádvoří zavřená bez ohledu na počasí. Zámek, který leží hned u opraveného toužimského náměstí, po desetiletí chátral, a jen málokoho napadlo, že představuje příležitost, která by mohla město probudit.

Zámek totiž získala v devadesátých letech podivná ruská společnost, která jej nechávala chátrat. Městu se ale nakonec podařilo zámek vysoudit zpět do svého vlastnictví.

Místní už za ta léta zapomněli, co je za vraty. Změna přišla, když tady Mikuláš Tichý během svého antropologického výzkumu spolu s manželkou Barborou uspořádali veřejné plánování s tématem, co by se se zámkem dalo udělat. Zájem předčil očekávání. Dorazily desítky lidí, kteří se o zámek začali zajímat a dávali najevo, že by rádi přiložili ruku k dílu a společnými silami místo změnili.

Když pak přišlo na věc a na veřejné brigády, nadšení už přeci jen ochladlo. Bylo totiž nutné vysekat obrovské plochy kopřiv, křoví a uklidit haldy smetí, aby se vůbec dalo na nádvoří zámku dostat a něco tam podniknout. Pokaždé ale na brigádu přišlo alespoň pár nadšenců. Zámek spojil lidi, kteří se předtím moc neznali a kteří měli stejný cíl – probudit místo i město k životu. Tak vznikl spolek Živý zámek Toužim.

Spolek dal během podzimu nádvoří natolik do kupy, že letos začal místní lákat na koncerty kapel z okolí, akce pro děti, pivo a párky – a občas se snaží přidat workshop či náročnější kulturu. Hlavní cíl je jasný: Vylákat lidi od křížovek, ze zahrádek za ploty a od televizí, aby tu mohli společně něco zažít. Zkrátka cílem je tvořit komunitní život.

Zpočátku měli lidé trochu ostych vstoupit za bránu, která byla leta zavřená. Dnes už ale na koncerty dorazí třeba stovka místních. „Počítáme s tím, že bude chvíli trvat, než si lidé zvyknou na akce chodit. Víme, že to chce čas,“ říká Barbora Tichá.

Plány na příští rok jsou proto jasné: držet si stejnou linii jako první rok, a když zbudou síly, zkusit ještě něco málo navíc. Tedy hlavně pořádat další kulturní akce a pokračovat v úpravách nádvoří tak, aby se z něj stalo pro návštěvníky přívětivé místo. Spolku začíná pomáhat také město. Přispělo na elektrickou přípojku, díky které už nepotřebuje k pořádání akcí na nádvoří generátor.

Budoucnost samotného zámku je však nejistá. Na opravu by byla třeba obří částka peněz a zatím nikdo neví, odkud by mohly peníze přijít.

Opadávající omítka a rozbitá okna spolu s tmavými mraky ale mají také něco do sebe. Čekáme v zámeckém podchodu na to, zda se počasí změní. A skutečně, po pár minutách změna přichází – déšť ještě zesílí. Koncert tu dnes být nemůže, ale členové spolku nechtějí zrušit vše. Metalová kapela Cerberos může zahrát i jinde – třeba v hospodě místní sokolovny, kde by jinak dnešek uběhl stejně jako tisíc dní předtím.

Déšť se mění v mžení a sobotní toužimské ticho nabourá dunění ze sokolovny. „Nesmíš jenom sedět, musíš někam jít…“ opakuje zpěvák metalové kapely z nedalekého Bezvěrova.

 

Spolek Živý zámek Toužim jsme podpořili grantem a účastí na sérii vzdělávacích seminářích v programu Města z jiného těsta.

 

Další příběhy lidí, kteří proměňují česká města: 

Kateřina Šedá ráda ukazuje místa, která jsou tabu

Unikátní věž ožívá. Lidé si ji opravují sami