Najít v Kostelci na Labem tohle místo není úplně snadné. Naštěstí se nás na autobusové zastávce ujímá Lukáš. Lukáš je mentálně postižený a od začátku roku 2015 pracuje v nově vzniklé pražírně a balírně kávy, kam právě míříme. Provozuje ji družstvo Fair & Bio.

Otevíráme dveře a z malé skladové haly se line vůně čerstvě upražené kávy. Martin, pražič a vedoucí provozovny v jedné osobě nám nabízí šálek kávy.

Dříve, než ji ochutnáme, se chceme podívat na pražení i „balicí linku“. Při vyprazdňování pražícího stroje dostáváme odborný výklad o původu i kvalitě kávy. Třeba o tom, že ovocná chuť kávy není náhodná. Kávovník je totiž z botanického hlediska ovoce, navíc s krásnými červenými plody. Dozvídáme se, že výsledná kvalita šálku kávy záleží především na 3 fázích výroby – pěstování, pražení a přípravě nápoje.

Všechny kávy zde pražené jsou „férové“. To znamená, že evropští odběratelé nezachází s producenty kávy jako s levnou pracovní silou. Dbají na životní podmínky farmářů a za kávu nabízejí férovou cenu. Z velké části se v Kostelci praží a balí kvalitnější arabika (namísto v Česku oblíbené robusty s větším obsahem kofeinu). Polovina zdejší kávy je v tzv. bio kvalitě.

Martin je obzvláště pyšný na arabiku od jezera Kivu ve východním Kongu. Kromě toho, že je z „jeho“ káv nejkvalitnější, je za ní i silný příběh. V nadmořské výšce 1500 – 2000 metrů ji pěstují farmáři, kteří přežili občanskou válku. Ti kávu dlouho nebezpečným způsobem pašovali přes jezero. Pětinu členů družstva tak tvoří vdovy po utopených farmářích. Družstvo se zasloužilo o zlepšení životní úrovně pěstitelů. Podporuje ekologické pěstování kávy. Část zisku směřuje k nákupu vybavení pro pěstování kávy nebo zlepšení podmínek žen.

Nad šálkem kávy se dozvídáme více i o družstvu Fair & Bio. Družstvo má 17 členů. Každý z členů složil peněžní vklad, ale jen polovina z nich je aktivních a sami přispívají k chodu podniku. Kromě vedoucího Martina družstvo zaměstnává tělesně postiženou asistentku, vedoucího a čtyři další lidi s mentálním postižením, takzvané „baliče“.

Martin si pochvaluje, jak se jim  zaměstnanci s postižením osvědčili. Práce je baví a už si osvojili běžné pracovní návyky. Nikdo si nedovolí přijít pozdě nebo zůstat doma bez omluvy (tak, jako tomu bylo na začátku provozu před rokem). Pražírna se navíc dostává do povědomí místních lidí a město ji už bere za svou.

Nejtěžší úkol, který před družstevníky stojí, je zapracovat na prodeji kávy. Je potřeba získat stálé odběratele z řad kaváren nebo zprovoznit vlastní e-shop. S tím jim pomohla účast v programu Lepší byznys, který běží pod Nadací Via s podporou UniCredit Bank a UniCredit Foundation. Program podporuje sociální podnikání, tedy spojení byznysu a dobročinnosti. V rámci programu jsme družstvu udělili grant 170 000 Kč a poskytli sérii seminářů, které by měly pomoci k tomu, aby se jejich byznys stal do budoucna udržitelným.

Přečtěte si další příběhy:

V Třebíči mají Vrátka k lepšímu životu

Místo, kde krása šperků dává sílu ženám v potížích

Košili vám vyžehlí neslyšící ze Zeleného ostrova