Zatímco většina z nás v neděli ráno vyspává a odpočívá, ve Velvarech se 5. května dobrovolně sešly desítky místních lidí v pracovním, aby vyčistily místní vodní nádrž. Po jejím bahnitém dně se pomalu pohybovalo několik mužů i žen v rybářských kalhotách s velkými podběráky.

Lovili ryby, které přesouvali do vedlejšího rybníka. Byla mezi nimi i štika nebo skoro metrový bílý sumec. A na břeh nosili také různé harampádí, které se do vody dostalo během posledních dvanácti let. Tak dlouho tu vodní nádrž Malovarského rybníka nikdo nečistil. V té nejhlubší části se celý od bahna pohyboval i starosta Velvar Radim Wolák. Po okrajích zaneseného dna hledaly děti v holínkách různé poklady. Starý míč, zamotaný vlasec, tenisku a spoustu dalších úlovků pak v kbelíčkách vynášely ven. Bylo vidět, jak je to baví. Kdy jindy se můžou od hlavy až k patě takhle poctivě ušpinit?

A radost nedělní akce nedělala jen dětem: „Já tady bydlím už 38 let. Naposledy jsem se tu koupal před více než třiceti lety. Mám radost, že se Velvary mění k lepšímu a že se tu budu moct konečně zase vykoupat,“ řekl čerstvý důchodce Vít Válek, který akci pozoroval ze břehu. Odtamtud brodění bahnem, lovení ryb a čistění dna vypadalo jako nekonečná dřina. Ale to Velvaráky  neodradilo, protože jsou tvrdohlaví. A někteří dokonce i Natvrdlí. Tak se totiž jmenuje jeden z místních dobrovolnických spolků. Podle pověsti, která pochází z doby stavby Karlova mostu, totiž právě místní lidé vymysleli legendární trik. Vajíčka, která se prý přidávala do malty a posílala ze všech obcí kolem Prahy, se údajně rozhodli uvařit natvrdo, aby se cestou nerozbila. Spolků ale bylo kolem rybníka víc, třeba místní dobrovolní hasiči nebo fotbalisté. Spolupracovali výborně a z letmé diskuze s nimi bylo znát, že starostu respektují a líbí se jim, jak se město pod jeho vlivem mění. Říkali to, i když je starosta neslyšel, sami od sebe, aniž bych se jich ptal. A to přitom jejich současný starosta ani nepochází z Velvar.

„Jsem z Kralup. Velvary si pamatuju ještě jako dítě, že jsme sem jezdili. Líbily se mi, proto jsem se sem pak přistěhoval. Možná je i výhoda, že nejsem původně odsud, protože nejsem zatížený nějakými dlouhodobějšími vazbami a bavím se s každým,“ řekl starosta Radim Wolák, když na chvilku vylezl z vody a podal mi zablácenou ruku.

„Původně to tu býval kapří rybník, později slavná prvorepubliková plovárna, pak vybetonované koupaliště, které přestalo fungovat a zpustlo. Rozhodli jsme se, že to místo budeme zase víc využívat. Začali jsme před dvěma lety úpravou okolí rybníka. V rámci projektu Nadace Via ´Místo, kde žijeme´ jsme si naplánovali, jak si okolí Malvaňáku představujeme, a dobrovolnickými silami jsme to tu zkrášlili, na pracovní soboty chodily desítky lidí. Hezky nás to spojilo. Letos se konečně pouštíme do opravy nádrže, protože návrat koupání byl jedním z hlavních přání Velvaráků. Hodně nám s tím pomáhá pan inženýr Douša, ten ví o vodě všechno,“ řekl starosta Wolák, kývl hlavou směrem k vlasatému chlapíkovi a zamířil zpátky do bahna. Ani jsem ho nestačil vyfotit zblízka.

Michala Doušu nejvíc baví vymýšlet, jak se voda může čistit sama. Má na to s kolegou firmu a hned, jak jsem se k němu přiblížil, začal nadšeně vyprávět, jak vymyslel, aby se tu udržela kvalitnější voda s minimálním zásahem člověka. „Až to celé odbahníme, propláchneme hasičskými hadicemi kamenité zóny, následně sem dáme štěrk a do něj drenážní trubky. Přítok zaslepíme a budeme ho používat pro doplnění vody, jen když jí bude málo,“ vysvětloval. Hladina vody bude zarovnaná s břehem a kolem budou kosatce. Jen upozorňuje na to, že oficiálně jde o vodní nádrž s hloubkou 1,30 metrů, kde bude koupání na vlastní nebezpečí. Ale kuráže mají lidé od Malavaňáku spoustu, takže jim nezbývá než popřát pořádně horké léto.

Iniciativu jsme podpořili v roce 2014 v programu Místo, kde žijeme. Ve Velvarech pokračují v komunitní práci i dodnes.