Syn Ladislava Smoljaka, Filip Smoljak, se rozhodl symbolicky darovat zděděná autorská práva a výtěžek z provozování díla Járy Cimrmana Nadaci Via. Je vlastníkem osminy autorských práv, a naší nadaci tedy věnuje symbolicky právě výtěžek z této osminy. Níže vysvětluje, proč se tak rozhodl učinit.

Proč daruji autorská práva a výtěžek z provozování díla Járy Cimrmana jinému subjektu a proč jím má být právě Nadace Via?

Nejstručněji odpovím tak, že tento nejgeniálnější český autor nežije, a to již více než 70 let. Podle autorského zákona je tedy jeho dílo volné. A teď vážně:

1) Dělám to již dlouho. Darování obohacuje nejen život kolem nás, ale i náš vlastní. Přímo a nepřímo jsem za posledních pět let díky svému otci věnoval na dobročinné účely mnohem více peněz, než mi tato autorská práva za stejnou dobu přinesla.

2) Po celý život byli mými vzory Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Ten první se zasloužil o to, že vůbec mohu něco darovat a že mám po něm určitý smysl pro spravedlnost. Druhý z této dvojice je pro mne vzorem filantropie, ale také výzvou dělat filantropii ještě o něco lépe.

3) Při užívání díla by měl být hájen nejen soukromý zájem autorů, výkonných umělců a producentů, ale také veřejný zájem, v němž hraje roli transparentnost, rovnoprávnost a společenská prospěšnost, například svoboda přístupu k informacím a kulturním statkům. Nemělo by se totiž nikdy zapomínat na diváka, resp. uživatele, což můj táta vždycky prosazoval.

4) To se týká díla Járy Cimrmana zcela apriorně, neboť se vlastně jedná o zlidovělou “národní kulturní památku”. Jeden divadelní teoretik nedávno prohlásil, že Cimrman patří do muzea. Možná patří, ale takové muzeum by pak mělo být co nejotevřenější veřejnosti.

5) Veřejný zájem však nemohu ze své pozice marginálního držitele autorských práv s nepatrnou osobní autoritou obhajovat. Pokud na mém místě bude silná morální a právní autorita, je větší šance veřejný zájem účinně prosazovat.

6) Lépe a svobodněji se cítím ve společenství lidí darujících, než hromadících, mám radši, když dárci filantropii rozumí, než aby jen tzv. skutkařili (marketing celebrit či politická propaganda jsou dostatečně odstrašujícím příkladem).

7) Autoři, ani provozovatelé by neměli být diktátory, kteří nakládají se svým majetkem egoisticky s jediným cílem: dosažení co nejvyššího zisku. Všichni máme také zodpovědnost za ty slabší (ať už tělem nebo duchem), pro něž je dostupnost uměleckých děl významná.

8) Proč právě nadace? Protože každá nadace má určitou historii, její štít je čistý více nebo méně a podle něj lze usoudit, jaké bude její chování i v budoucnu. Žádný člověk není tak stabilní, během života se proměňují jeho charakteristiky, zájmy, sociální postavení i nálada….

9) Proč právě Nadace Via? Nemám s ní žádné osobní vztahy, ale protože ji řadu let pozoruji, utvořil jsem si na ni velice kladný názor. Její vize je totiž i mojí vizí: Společnost, kde většina lidí jedná svobodně a odvážně, přijímá odpovědnost za sebe a za své okolí, a kde je darování běžnou součástí života.

10) Chci ukázat jiným autorům a dědicům, že vzdát se příjmů z autorských práv je možné a prospěšné, i když s tím zkostnatělý autorský zákon nepočítá. Snad se nějací další autoři-dárci najdou…

 

Čtěte také: Deset příběhů, které ukazují, jak pomáhá Nadace Via

Příběh z českého venkova: Co se stane, když lidé na vsi vezmou věci do svých rukou

Z projektů, které jsme podpořili: Unikátní věž ožívá. Lidé si ji opravují sami