Obchodní dům Atom najdete v srdci plzeňského sídliště Lochotín. Nejvíc to tu žilo za normalizace, byly tu obchody, kino, služby. Po revoluci tu betonovém v bludišti přežívá pár prodejen, heren a nonstopů.

Pro někoho odstrašující příklad. Pro druhého příležitost.

„Nám bylo líto, že to tu tak skomírá. Dřív se tu místní setkávali, teď se sem skoro bojí chodit,“ říká Kristýna Paulová, která pracuje v místním Klubu Atom pro děti a mládež. Ten v bývalém obchodním centru sídlí čtvrtým rokem.

Na procházce nám Kristýna vykládá o možnostech, které složitý komplex bývalého socialistického obchoďáku nabízí díky jeho výhodné poloze a prostorovému řešení. Vlastně je toho docela dost. Dokáže si tu představit farmářské trhy, blešáky, Dny sousedství nebo třeba plzeňskou odnož Design marketu. Jenže žádné místo, i kdyby bylo sebelíp upravené, nebude fungovat jen samo o sobě. Důležité je s ním propojit také jeho obyvatele. Přimět je, aby se zajímali. To se v Klubu Atom pokusili nastartovat projektem nazvaným „Natři to sousedovi“, který si dal za cíl zapojit do proměny bývalého obchodního centra také lidi z okolních lochotínských paneláků.

„Máme štěstí, majitel objektu je velmi vstřícný,“ říká Kristýna. „Jediná podmínka z jeho strany byla ohledně výběru barev na výmalbu.“ A tak začala sídlištní mládež natírat posprejované zdi a kovové sloupy kolem klubu a do opuštěných betonových květináčů květiny.

Aktivita zpočátku budila různorodé reakce. „Místní nám moc nevěřili, říkali, že nám ty kytky někdo ukradne,“ říká Kristýna. Škodolibá předpověď se nakonec potvrdila, první várka vysázených květin teď už asi zdobí něčí zahrádku. Ta druhá, která přišla po ní, se zatím drží.

Do projektu se postupně zapojily i děti z nedalekého Gymnázia Františka Křižíka a základní školy renovací místního polozapomenutého lidického pomníčku. Skromný kamenný pomník teď obrůstá dvaaosmdesát růží symbolizující dětské oběti Lidic.

Projekt se rozrostl také na sídliště, kde dostal podobu komunitních záhonků. Zasadit si na nich můžou místní cokoli – květiny nebo třeba ředkvičky. Potkáváme tu hned několik sídlištních zahradnic. Minizáhonky jsou pro ně motivací vyjít před dům, zastavit se, popovídat si. „Uvidíme, jak dlouho tu vydrží,“ říkají, když ukazují na čerstvě zalité rostlinky. My jim přejeme, aby vydržely až do podzimu, a aby na jaře rozkvetly lochotínské komunitní záhonky znovu. To už se možná budou v ožívajícím obchodním centru Atom poprvé chystat také na Dny sousedství. Držíme jim palce!